shrnutí toho nejdůležitějšího:
existencialismus – filozofický (hnutí, ne systém); fenomenologie – psychologický
pol. 19. stol. Sören Kierkegaard – každý svobodně volí svoji pravdu
Tillich, Bultman, Buber, Jaspers, Heidegger, Sartre, Camus
člověk JE svojí vlastní existencí
Dasein – bytí ve světě
každý má svobodu volby, může tvořit svůj život
svoboda > osamocenost > odpovědnost (rozhodnutí činíme pro svět)
křehkost existence > existenciální úzkost
sdílení, naplnění ve vztazích
Buber – vztah Já-Ty (sdílení) x Já-ono (druhý je objekt, manipulaci)

---

Existencialismus – filozofické hnutí, o které se opírá řada teorií O
Fenomenologie – psychologický systém, zřetelný původ ve filozofii (filozofie – základní lidské otázky – existence, bytí, poznání, vůle, etika, hodnoty, …; psychologie – prožívání a chování)
> filozofie zkoumá problematiku na hlubší, obecnější úrovni, než P – proto jsou všechny teorie O založeny na urč. fil. předpokladech

existenciální filozofie

• první polovina 19. st., uznávána až po 1. sv. válce v Evropě a po druhé v USA
• zal. náboženský myslitel Sören Kierkegaard (1813-1855, na obrázku vpravo)
  > každý si může svobodně volit svou pravdu podle své subjektivní víry, ne podle náboženské instituce
  > rozlišoval estetickou, etickou a náboženskou sféru, v nichž se člověk může svobodně rozhodovat
  > kritizoval náboženské instituce, předběhl dobu – nepřijímán, vysmíván
• dnes je existencialismus k víře neutrální
• někteří představitelé věřící (Paul Tillich, Rudolf Bultman, Martin Buber) – ale svou víru vnímají jako vlastní volbu a ne jako reakci na přesvědčivé teologické argumenty
• jiní ateisté nebo agnostici (Karl Jaspers, Martin Heidegger, Jean-Paul Sartre, Albert Camus)
• není systémem (ten spoutává), ale filozofickým hnutím
• odmítá fil. kategorie podstaty (CO je) a existence (ŽE to je) > existence je jedinou realitou člověka, člověk ji nevlastní, nýbrž JE svou vlastní existencí

vnitřní názorová rozmanitost, avšak společné body:

• každý člověk je ve světě – vlastnost zvaná Dasein (bytí zde, pobyt); má se ponořit do existence, ne ji pouze pozorovat
• každý chce a má svobodu tvořit svůj způsob života, aby byl jedinečný a opravdový – má svobodu volby – MŮŽE
• svoboda nese osamocenost – bližní mohou přispět radou, ale já rozhoduju sama, zda a jak jeho rady využiju
• prožitek osamocenosti je spojen s odpovědností – každé, i to nejsoukromější rozhodnutí, činíme „pro svět“ – opravdovými rozhodnutí tvoříme eticky zdravou atmosféru a rozvíjíme sami sebe
• lidská existence je ve světě otevřeném náhodnosti křehká; křehkost vyplývá ze samého bytí člověka; uvědomění si to = existenciální úzkost
• radost ve sdílení, naplnění v opravdových vztazích; Buber – vztahy Já-Ty > mezi stejně důstojnými subjekty > sdílení
• oboustranně degradující vztahy – Já-ono > k druhému přistupujeme jako k objektu, manipulativně
• ve světě, v němž jsou lidé za funkční jednotky, je těžké žít opravdově