SEROPRAM

INFORMACE PRO POUŽITÍ, ČTĚTE POZORNĚ !

SEROPRAM

(citaloprami hydrochloridum)

koncentrát pro přípravu infúzního roztoku

 

Držitel rozhodnutí o registraci / Výrobce

H. Lundbeck A/S, Ottiliavej 9, DK-2500 Copenhagen-Valby, Dánsko

Kontakt v České republice: Lundbeck ČR s.r.o., Praha

 

Složení

Účinná látka: Citaloprami hydrochloridum 44.48 mg, což odpovídá 40 mg citalopramu v 1 ml.

Pomocné látky: Chlorid sodný, voda na injekci.

 

Indikační skupina: Antidepresíva

 

Charakteristika

Biochemické a behaviorální studie prokázaly, že citalopram je účinný inhibitor zpětného vychytávání serotoninu (5-HT). Tolerance na inhibici zpětného vychytávání serotoninu se nevyvíjí ani při dlouhodobé léčbě citalopramem.

Citalopram je nejselektivnější z dosud známých selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), s žádným nebo minimálním účinkem na zpětné vychytávání noradrenalinu (NA), dopaminu (DA) a kyseliny g-aminomáselné (GABA).

Na rozdíl od mnoha tricyklických antidepresív a některých novějších SSRI, nemá citalopram žádnou nebo jen nízkou afinitu k receptorům serotoninovým 5-HT1A, 5-HT2, dopaminovým D1, D2, adrenergním a1, a2, b, histaminovým H1, cholinergním muskarinovým, benzodiazepinovým a opioidním. Série funkčních testů in vitro na izolovaných orgánech i funkční testy in vivo prokázaly nepatrnou nebo žádnou afinitu ke zmíněným receptorům. Chybění účinku na tyto receptory vysvětluje, proč se při léčbě citalopramem projevuje méně obvyklých nežádoucích účinků jako je sucho v ústech, poruchy funkce žlučníku a trávení, porucha akomodace zraku, sedace, kardiotoxicita a ortostatická hypotenze.

Prodloužení doby před nástupem první REM fáze spánku po usnutí se považuje za prediktor antidepresívní aktivity. Podobně jako tricyklická antidepresíva, ostatní SSRI a inhibitory MAO prodlužuje citalopram tuto dobu a zvyšuje podíl hlubokého spánku s pomalými vlnami.

Ačkoli se citalopram neváže na opioidní receptory, potencuje antinociceptivní účinek běžných anodyn.

Hlavní metabolity citalopramu jsou též SSRI i když s nižším účinkem a selektivitou než citalopram. Přesto jsou metabolity selektivnější než mnohé novější SSRI. Metabolity citalopramu se nepodílí na antidepresívním účinku mateřské látky.

Citalopram nenarušuje kognitivní funkce ani psychomotoriku člověka, nemá žádné nebo jen minimální sedativní účinky ať již podán samostatně nebo v kombinaci s alkoholem.

Citalopram neovlivňuje vylučování slin při podání jednotlivé dávky zdravým dobrovolníkům. V žádné z klinických studií neovlivnil citalopram statisticky významně kardiovaskulární parametry zdravých dobrovolníků. Citalopram nemá žádný vliv na hladiny růstového hormonu v séru. Citalopram podobně jako ostatní SSRI může zvýšit plazmatickou hladinu prolaktinu jako sekundární důsledek stimulačního působení serotoninu, avšak bez klinické významnosti.

 

Farmakokinetické údaje

Absorpce

Po opakovaných infúzích citalopramu (40 mg/den při aplikaci trvající déle než 2 hodiny) po dobu 14 dní se po podání poslední infúze dosáhlo vrcholu plazmatické koncentrace citalopramu 443 ± 81 nmol/l. Dosažené hladiny jsou poněkud vyšší (o 10 %) ve srovnání s těmi, které byly dosaženy při opakovaném užívání stejné dávky v perorální formě. Sérové hladiny hlavních metabolitů, demethylcitalopramu a didemethylcitalopramu byly dle očekávání podobné jako při opakovaném užívání stejné dávky v perorální formě.

Distribuce

Zdánlivý distribuční objem citalopramu (Vd) b je přibližně 12-17 l/kg. Citalopram a jeho hlavní metabolity se váží z méně než 80 % na plazmatické bílkoviny.

Metabolismus

Citalopram se metabolizuje na účinný demethylcitalopram, didemethylcitalopram, citalopram-N-oxid a neúčinný deaminovaný derivát propionové kyseliny. Všechny účinné metabolity jsou též SSRI, i když slaběji působící ve srovnání s citalopramem. Hlavní podíl v plazmě představuje nezměněný citalopram. Koncentrace demethylcitalopramu dosahuje obvykle 30-50 % koncentrace citalopramu, didemethylcitalopram 5-10%. Biotransformace citalopramu na demethylcitalopram je zprostředkována subsystémem CYP2C19 (ze zhruba 60 %), CYP3A4 (asi 30 %) a CYP2D6 (10 %).

Exkrece

Eliminační poločas T0.5b=1.5 dne, systemická plazmatická clearance Cls leží v rozmezí 0.3-0.4 l/min, perorální plazmatická clearance Cloral=0.4 l/min.

Citalopram se vyloučí z 85 % játry, zbylých 15 % ledvinami. Přibližně 12 – 23 % denní dávky se vyloučí močí jako nezměněný citalopram. Hepatální (reziduální) clearance je přibližně 0.3 l/min, renální clearance v rozmezí 0.05 – 0.08 l/min.

Farmakokinetika je lineární. Ustáleného stavu plazmatické hladiny je dosaženo během 1-2 týdnů. Při podávání denní dávky 40 mg dosahuje plazmatická hladina průměrné hodnoty 300 nmol/l, s rozmezím 165-405 nmol/l. Nebyl nalezen jednoznačný vztah mezi plazmatickou hladinou citalopramu a terapeutickým účinkem nebo vedlejšími účinky.

Pacienti starší 65 let

U starších pacientů byl zjištěn delší biologický poločas (1.5-3.75 dne) a nižší hodnoty clearance (0.08-0.3 l/min) vlivem pomalejšího metabolismu. Hodnoty dosažené v ustáleném stavu jsou u starších pacientů zhruba dvojnásobné v porovnání s hodnotami u mladších pacientů léčených stejnou dávkou.

Snížená funkce jater

Citalopram se vylučuje pomaleji u pacientů se sníženou funkcí jater. Biologický poločas citalopramu je přibližně dvojnásobný a ustálený stav plazmatické hladiny citalopramu se ustaví na zhruba dvojnásobných hodnotách ve srovnání s pacienty s normální funkcí jater při podání stejné dávky.

Snížená funkce ledvin

Citalopram se eliminuje pomaleji u pacientů s mírně až středně sníženou renální funkcí, bez významnému vlivu na farmakokinetiku. Zatím chybí zkušenosti s léčbou pacientů, kteří mají vážně narušenou funkci ledvin (clearance kreatininu < 20 ml/min).

 

Indikace

Léčba depresívního onemocnění.

 

Kontraindikace

Známá přecitlivělost na citalopram nebo na pomocné látky obsažené v přípravku.

Je kontraindikována současná léčba inhibitory monoaminooxidázy (IMAO), kromě selegilinu (IMAO-B) do dávky 10 mg denně. Je zapotřebí dodržet 2-týdenní prodlevu mezi ukončením léčby neselektivním IMAO a nejméně 1-denní přestávku mezi ukončením užívání moclobemidu a zahájením léčby citalopramem. Mezi ukončením léčby Seropramem a začátkem léčby IMAO (neselektivními i selektivními) je třeba zachovat interval alespoň 7 dní.

 

Těhotenství a kojení

Klinické zkušenosti s užitím Seropramu u těhotných žen jsou omezené.

Reprodukční studie u zvířat neprokázaly zvýšený výskyt poškození plodu citalopramem ani jiné škodlivé účinky během reprodukce.

Existuje omezená informace o vylučování citalopramu do mateřského mléka, která však nedostačuje ke zhodnocení případného rizika pro dítě. Doporučuje se zvýšená opatrnost.

Podle některých údajů se odhaduje, že kojenec požije prostřednictvím mateřského mléka asi 5 % z dávky citalopramu užitého matkou.

 

Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky všeobecně

Nežádoucí účinky pozorované při léčbě citalopramem jsou mírné a vyskytují se pouze přechodně. Nejvýrazněji se projevují během prvního až druhého týdne léčby a zpravidla postupně slábnou.

Souhrn nežádoucích účinků hlášených při klinických studiích

Nejčastěji sledované nežádoucí účinky v souvislosti s léčbou citalopramem (počet pacientů n=1083), zjištěné při dvojitě slepých studiích kontrolovaných placebem (počet pacientů n=486) a s vyšším výskytem (do 10 % pro každý jednotlivý nežádoucí účinek) proti užití placeba: Nauzea, sucho v ústech, ospalost, zvýšená potivost, třes, průjem a poruchy ejakulace.

Ve srovnávacích studiích s tri- a tetracyklickými antidepresívy (TTCA) byl výskyt těchto nežádoucích účinků statisticky významně vyšší při léčbě TTCA (počet pacientů n=389): Sucho v ústech, zvýšená potivost, zácpa, třes, závratě, ospalost, poruchy akomodace zraku, ortostatická hypotenze, bušení srdce, poruchy vnímání chuti; než při užití citalopramu (počet pacientů n=682). Nauzea a poruchy ejakulace se vyskytovaly statisticky významně častěji při užití citalopramu ve srovnání s TTCA.

Při srovnávacích studiích léčiv ze skupiny SSRI nebyly nalezeny statisticky významné rozdíly mezi skupinami pacientů.

Souhrn nežádoucích účinků hlášených při klinických studiích (počet pacientů n=3107):

velmi častý výskyt (³10%)

Kůže a kožní deriváty: zvýšená potivost (13%).

Centrální a periferní nervový systém: bolesti hlavy (21%), třes (12%).

Psychické poruchy: somnolence (17%), nespavost (16%).

Trávicí systém: sucho v ústech (20%), nauzea (20%), zácpa (11%).

Celkové příznaky: astenie (11%).

častý výskyt (1-10%)

Kůže a kožní deriváty: rash (3.4%), svědění (1.8%).

Pohybové ústrojí: myalgie (1.1%).

Centrální a periferní nervový systém: závratě (8%), parestézie (3.8%), extrapyramidové poruchy (2.8%).

Smyslové orgány: neostré vidění (7%), poruchy vnímání chuti (1.2%).

Psychické poruchy: nervozita (6%), úzkost (5%), poruchy soustředění (5%), agitovanost (4.8%), abnormální sny (3.6%), snížení libida (3.0%), apatie (2.3%), nechutenství (2.2%), zmatenost (1.1%), zívání (1.0%).

Trávicí systém: průjem (8%), vomitus (3.9%), abdominální bolesti (2.9%), dyspepsie (2.7%), zvýšená tvorba slin (1.2%), flatulence (1.0%).

Poruchy metabolismu a výživy: snížení (4.2%) nebo zvýšení (3.5%) tělesné hmotnosti.

Kardiovaskulární systém: ortostatická hypotenze (5%).

Srdeční činnost: palpitace (5%), tachykardie (3.4%).

Dýchací ústrojí: rýma (2.1%).

Močové ústrojí: poruchy mikce (7%).

Pohlavní ústrojí mužské: poruchy ejakulace (4.9%), impotence (3.1%).

Pohlavní ústrojí ženské: poruchy menstruace (3.3%).

Celkové příznaky: malátnost (2.3%), únava (2.1%).

vzácný výskyt (0.1- 1%)

Kůže a kožní deriváty: fotosenzitivní reakce (0.4%).

Centrální a periferní nervový systém: křeče (0.1%).

Sluchové ústrojí: tinnitus (0.4%).

Psychické poruchy: euforie (0.9%), agresívní reakce (0.5%).

Játra a žluč: zvýšená hladina jaterních enzymů (0.6%).

Činnost srdce: bradykardie (0.5%).

Dýchací ústrojí: kašel (0.7%), dyspnoe (0.5%).

Pohlavní ústrojí ženské: anorgasmie (0.9%).

Celkové příznaky: alergická reakce (0.2%), synkopy (0.1%).

Podobně jako při užití jiných SSRI byl u starších pacientů, především u žen pozorován vzácný nežádoucí účinek – hyponatrémie, způsobená pravděpodobně neodpovídající sekrecí antidiuretického hormonu (ADH).

Ojediněle se vyskytl serotoninový syndrom, přibližně v polovině těchto případů je v podezření interakce s lithiem.

Bylo nahlášeno několik případů syndromu z vysazení, který se projevil závratěmi, nevolnostmi a parestézií.

 

Interakce

Kontraindikované kombinace léčiv

Současné užití neselektivních inhibitorů monoaminooxidázy (IMAO), reverzibilních inhibitorů typu A (RIMA, moclobemid) a Seropramu může způsobit vznik serotoninového syndromu.

Přípravky ze skupiny SSRI včetně Seropramu nesmí užívat pacienti, kteří jsou již léčeni některým ze zmíněných inhibitorů monoaminooxidázy, kromě selegilinu do dávky 10 mg denně.

Je zapotřebí dodržet 2-týdenní prodlevu mezi ukončením léčby neselektivním IMAO a nejméně 1-denní přestávku mezi ukončením užívání moclobemidu a zahájením léčby citalopramem. Mezi ukončením léčby Seropramem a začátkem léčby inhibitory monoaminooxidázy je třeba zachovat interval alespoň 7 dní.

Nedoporučené kombinace léčiv

Nejsou známy.

Upozornění

Byla pozorována farmakokinetická interakce citalopramu s metoprololem, která se projevila dvojnásobným zvýšením hladiny metoprololu. Změna v metabolismu metoprololu naznačuje interakci metoprololu a demethylcitalopramu na isoenzymu CYP2D6. U zdravých dobrovolníků však nebylo zjištěno statisticky významné prohloubení účinku metoprololu na krevní tlak a srdeční rytmus vlivem citalopramu.

Cimetidin způsobil mírný vzestup průměrné hladiny citalopramu v ustáleném stavu. Doporučuje se určitá obezřetnost při užívání dávek Seropramu v horní části dávkového rozpětí současně s vyššími dávkami cimetidinu.

Farmakokineticko-farmakodynamická interakční studie současného podání citalopramu v denní dávce 20 mg a selegilinu v denní dávce 10 mg neprokázala klinicky významnou interakci.

V interakčních studiích nebyla mezi lithiem a citalopramem zjištěna farmakokinetická interakce. V rámci klinických studií nebyla dosud zaznamenána ani farmakodynamická interakce současně užívaného Seropramu a lithia. Avšak farmakodynamickou interakci není možno zcela vyloučit, protože lithium zesiluje serotonergní transmisi. Současnou léčbu Seropramem a lithiem je tedy zapotřebí vést s opatrností.

Vzhledem k tomu, že sumatriptan (selektivní inhibitor 5-HT1) a citalopram působí na serotoninergní transmisi, nelze vyloučit farmakodynamickou interakci a současné podávání obou léčiv musí být vedeno s opatrností.

Při současném užívání citalopramu a přípravků obsahujících třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum) může dojít ke zvýšení serotoninergních účinků a vzniku nežádoucích reakcí.

Zatím jsou pouze omezené zkušenosti s elektrokonvulzívní terapií při současném užívání Seropramu.

Poznámky k interakcím

Při studiích farmakokinetických interakcí citalopramu byla zaznamenána pouze slabá inhibice sparteinové oxygenázy (CYP2D6), zatímco na mefenytoinovou oxygenázu (CYP2C19) neměl citalopram žádný vliv.

Byly prováděny farmakokinetické studie s levopromazinem (prototyp fenothiazinů) a s imipraminem (prototyp tricyklických antidepresív). Nebyly pozorovány klinicky významné farmakokinetické interakce.

Interakční studie warfarinu s citalopramem prokázaly, že citalopram nemá vliv na farmakokinetické a farmakodynamické parametry warfarinu.

Ve farmakokinetické studii citalopramu bylo potvrzeno, že citalopram nemění farmakokinetickou charakteristiku digoxinu.

Ve vícedávkové interakční studii karbamazepinu s citalopramem, neprokázal citalopram vliv na farmakokinetiku karbamazepinu ani jeho metabolitu karbamazepinepoxidu.

Citalopram nezpůsobuje významné změny plazmatické hladiny clozapinu při současném podání.

Současné požití alkoholu s citalopramem nezpůsobilo farmakokinetické ani farmakodynamické interakce.

V klinických studiích citalopramu nebyly zjištěny farmakodynamické interakce s těmito současně užívanými léčivy: benzodiazepiny, neuroleptika, analgetika, antihistaminika, antihypertenzíva, betablokátory a další léčiva užívaná při léčbě kardiovaskulárních onemocnění.

 

Dávkování

Dospělí

Doporučená dávka je 20 mg citalopramu denně v jedné dávce. V závislosti na individuální odpovědi pacienta a závažnosti deprese je možno dávku zvýšit až na maximálně 60 mg denně.

Pacienti starší 65 let

Doporučená dávka je 20 mg citalopramu denně v jedné dávce. V závislosti na individuální odpovědi pacienta a závažnosti deprese je možno dávku zvýšit až na maximálně 40 mg denně.

 

Snížená funkce ledvin

Seropram mohou užívat nemocní s mírně až středně narušenou funkcí ledvin v obvyklých dávkách. Nejsou k dispozici informace o léčbě citalopramem u pacientů s vážným poškozením ledvin (clearance kreatininu do 20 ml/min).

Snížená funkce jater

Nemocní se sníženou funkcí jater by neměli užívat dávky vyšší než 30 mg denně.

 

Délka léčby

Obvyklá délka infúzní terapie je 10-14 dní. Následuje léčba perorální formou přípravku Seropram.

Antidepresívní účinek obvykle nastupuje po 2-4 týdnech léčby. Léčba antidepresívy je symptomatická a musí probíhat po delší dobu. Obvykle je nutná délka léčby 6 měsíců, případně i déle, k zajištění odpovídající prevence relapsu. U pacientů s periodickou (rekurentní) depresívní poruchou je potřebná udržovací léčba po dobu několika let k prevenci dalších fází onemocnění. Při ukončování léčby by měl být Seropram vysazován postupně během několika týdnů.

 

Způsob podávání

Seropram se podává v jedné denní dávce, infúzi lze aplikovat kdykoli během dne.

Koncentrovaný roztok citalopramu (40 mg/ml) pro přípravu infúzí se zředí 250 ml fyziologického roztoku nebo 5% roztokem glukózy. Podává se formou intravenózní infúze, kdy aplikace každých 20 mg citalopramu trvá nejméně 1 hodinu.

Zředěný infúzní roztok je nutno použít během 6 hodin po naředění.

Přípravek nelze podat ve formě i.v. ani i.m. injekce.

 

Upozornění

 

Použití u dětí a dospívajících do 18 let

SEROPRAM by neměli běžně užívat děti a dospívající do 18 let. Měli byste také vědět, že u pacientů do 18 let, kteří se léčí některým z této skupiny přípravků, je zvýšené riziko výskytu nežádoucích účinků, jako jsou pokusy o sebevraždu, sebevražedné myšlenky a nepřátelské jednání (převážně agresivita, protichůdné chování a hněv). Váš lékař přesto může SEROPRAM pacientům do 18 let předepsat, pokud usoudí, že to je v jejich nejlepším zájmu. Pokud lékař předepsal SEROPRAM pacienovi do 18 let a chcete se o tom poradit, navštivte, prosím, znovu svého lékaře. Jestliže se u pacientů do 18 let, kteří jsou léčeni SEROPRAMEM, rozvine nebo zhorší některý z výše uvedených příznaků, měli byste o tom informovat svého lékaře. Rovněž dlouhodobé bezpečnostní účinky SEROPRAMU ve vztahu k dalšímu růstu, dospívání a rozvoje poznání a chování nebyly dosud v této věkové skupině prokázány.

Možnost provedení sebevražedného pokusu je vlastní depresívnímu onemocnění. Toto riziko může přetrvávat až do nástupu zřetelné remise. Nemocní se suicidálním chováním by neměli mít přístup ke většímu množství léků.

U bipolární afektivní poruchy je možnost přesmyku do mánie. Pokud k přesmyku dojde, je zapotřebí přerušit léčbu citalopramem.

V předklinických studiích se neprokázalo epileptogenní působení citalopramu. Avšak pokud se v anamnéze vyskytly záchvaty křečí, je zapotřebí užívat citalopram s určitou obezřetností, podobně jako ostatní antidepresíva.

Podobně jako bylo pozorováno u dalších psychofarmak, může i citalopram ovlivnit vztah inzulín-glukóza do té míry, že je zapotřebí upravit dávkování antidiabetik u pacientů trpících diabetem. Navíc samo depresívní onemocnění může mít vliv na rovnováhu glukózy.  

Vzácně se u pacientů, kteří užívají přípravek ze skupiny SSRI, projeví serotoninový syndrom. Kombinace příznaků: pocení, průjem, agitovanost, zmatenost, třes, myoklonus a hypertermie může znamenat rozvoj serotoninového syndromu.

 

Vliv na schopnost řídit motorová vozidla a ovládat stroje

Citalopram neovlivňuje intelektové a psychomotorické funkce a schopnosti. Avšak vzhledem ke skutečnosti, že pacienti, kteří užívají psychotropní látky, mohou mít do určité míry zhoršenou schopnost soustředit se a udržet pozornost buď vlivem vlastní nemoci nebo působením užívaných léků, případně obou zmíněných faktorů, doporučuje se pacienta o této možnosti informovat.

 

Předávkování

Toxikologické údaje z předklinických studií: Citalopram má nízkou akutní toxicitu. Ve studiích chronické toxicity se nevyskytly žádné nálezy, které by měly vliv na terapeutické užití citalopramu.

Seropram užívají nemocní s potenciálním rizikem suicidálního chování. Bylo zaznamenáno několik pokusů o sebevraždu. Bližší podrobnosti ohledně požité dávky a případné kombinace s jinými léky nebo s alkoholem však často chybí.

Známky a příznaky předávkování:

V případech záměrného předávkování, o kterých se soudí, že byly způsobeny samotným citalopramem v dávce do 600 mg, se vyskytly v mírné formě tyto známky a příznaky: nevolnost, závratě, tachykardie, třes, únava, ospalost.

Při dávkách vyšších než 600 mg se mohou objevit během několika hodin křeče a změny EKG, vzácně rhabdomyolýza. Byly zaznamenány též případy s fatálním zakončením.

Opatření při předávkování:

Není k dispozici specifické antidotum citalopramu. Opatření jsou proto symptomatická a podpůrná. Je nutno provést výplach žaludku co nejdříve po zjištěném perorálním předávkování. Při požití dávky vyšší než 600 mg se doporučuje monitorování EKG. Křeče lze zvládnout diazepamem. Rozšířený QRS komplex lze normalizovat infúzí hypertonického roztoku chloridu sodného.

Dospělý přežil intoxikaci požitím 5 200 mg citalopramu.

 

Uchovávání

Přípravek by měl být uchováván při teplotě do 25°C, vnitřní obal v krabičce, aby byl chráněn před světlem.

 

Varování

Seropram nesmí být používán po uplynutí doby použitelnosti vyznačené na obalu. Přípravek musí být uchováván mimo dosah dětí.

 

Balení

Bezbarvé skleněné ampulky s objemem 0.5 ml nebo 1 ml balené do výlisku z plastu a papírové skládací krabičky s příbalovou informací.

Velikost balení: 5 x 0.5 ml/20 mg, 10 x 1 ml/40 mg.

 

Datum poslední revize

22.2.2006