Žebrácká opera

Žebrácká opera (ve skutečnosti opereta), jejíž název by měl spíš znít „Žebrákova opera“, patří k satirickým dílům a ukazuje, že nízké mravy chudých se nijak neliší od nízkých mravů vyššího stavu. Jako autor operety vystupuje žebrák, který říká: Mravy vysoké a nízké společnosti jsou si moc podobné – kdo koho vlastně napodobuje? Chtěl jsem ukázat, že hřeší všichni, ale trestáni jsou jen chudí. R. 1928 uvedl Bertolt Brecht vlastní verzi této operety.

Člověk jménem Práskač vede skupinu zlodějů, přičemž ty výkonné podporuje a bere od nich zboží, a ty nespolehlivé dává věšet, za což bere od soudu peníze.
Jeho dcera Polly se tajně vdala za vůdce jedné zlodějské bandy – kapitána Macheatha; rodiče jsou proti. „Všichni mužští jsou v lásce zloději a žena se jim líbí tím víc, když patří někomu jinému.“ „Pohodlné vdovství je jediná naděje, která udržuje manželku v dobré náladě. Které ženě by se nechtělo do vdavek, kdyby bylo v její moci stát se vdovou, kdykoli se jí zachce?.“ Polly marně vysvětlovala otci, že si M. vzala z lásky; kromě toho byl M. známý proutník a návštěvník Drury Lane (londýnská Perlovka).
Práskač se rozhodl Macheatha bonznout, dát zatknout a oběsit. Ten je mezitím právě v Drury Lane. Macheath: „Dolly Poběhlice! Polib mě, ty trajdo, jsi ještě pořád tah žhavá do milování, ty čertice? Máš vždycky tolik práce s kradením srdcí, že ti už nezbývá čas krást něco jiného.“ „… vždycky jsem miloval u žen duch a vtip; z takových jsou rozkošné milenky, ale nesnesitelné manželky.“ Jiný dialog: Jenny: „Opravdu pane, já nikdy nepiju pálenku, leda když mám koliku.“ M: „To je výmluva vznešených dam. Urozená dáma se bez koliky neobejde.“ A ještě Jenny: „… ale když pohřešil pár zlaťáků, vyhodil mě. Já jsem ho přece vůbec nepodezřívala, že je má spočítané.“ „… já mám nejradši staříky, protože od těch si vždycky necháme zaplatit i za to, co už nesvedou.“
Přestože se tyto dámy k Macheathovi chovali mile, byly zaplacené Práskačem a M. tam byl zatčen, na což reagoval: „Bestie, děvky, kokety, harpyje, fúrie, doroty!“

Machaeth sedí ve vězení a přijde za ním Lucy, které slíbil sňatek a tvrdil, že s Polly ženat není, že si vymýšlí. Lucy mu nakonec uvěřila, pomohla mu uprchnout, ale krátce na to byl M. zatčen znovu a čekal v Newgateksém vězení na oběšení: Smrt je jen dluh za život – a ten dluh už je splatný.
„Kdyby zákon stíhal všechny stavy
a na uzdě držel lidské mravy,
to by nás viselo – mnohé slavné hlavy –
na šibenici!
Ale zlato tupí ostří práva,
bohatého lotra smyčka vynechává.
Vždyť nemůže viset všechna moc a sláva
na šibenici!“

Herec radí žebrákovi (autorovi), že není rozumné končit hru pověšením Macheatha – na to londýnské publikum není zvyklé. Tak nechá žebrák M. žít, končí to veselkou, M. přizná, že je s Polly ženatý a hodlá s ní nadále žít.

Několik citací:
„Když dívka se v zrcadlo
podívá, ó, jak je vděčná.
Ten obraz ji k sobě stále zve
a krása se jí zdá věčná.
A čím dál hezčí vidí svou tvář,
to pýcha krásu svádí.
Však dívko, špatně čas počítáš,
už dávno pryč je mládí.“

„Když ženy počítají se svými půvaby, jsou všechny tak bláhově náročné a očekávají, že se budou svým milencům líbit tak dlouho, jak se líbí samy sobě.“

„Ať nějaká moc dokáže, že uzel lásky rozváže. Když rodiče mě táhnou pryč, tím utáhnou ten uzel víc.“

„Jestli nechceš, aby tě lidi měli za blázna, musíš jednat vždy jenom ve svůj prospěch. Kdo se chová jinak, ošidí sám sebe.“

„Ze všech dravých zvířat jenom člověk je společenský tvor. Všichni olupujeme své bližní, a přece s nimi žijeme ve stádu.“

„Ale hochu, vypadáš, jako bys umíral hlady, jsi jako vytřený sleď.“

„Z vašeho polibku člověk pozná, že máte doma znamenitý gin.“

„Kokety obojího pohlaví milují jenom samy sebe a to je láska, kterou žádná jiná nemůže vypudit.“