Nicky Hayesová: Základy sociální psychologie. Portál, Praha 2000
Je to sice zábavnější  a také hubenější sociální psychologie než většina tuzemských výtvorů a někdo na ni nedá dopustit, leč nám se zdá tato knížka poněkud chaotická a nepřehledná – zkuste nebo rezignujte.

…

Atribuční teorie
•    identifikace příčin (Heider 1958 – čl. je jako naivní vědec – hromadí info a dělá z nich teorie); přisuzování příčin jevům a jednání druhých i svému
•    protože chceme porozumět světu, upřednostňujeme příčiny trvalé, stálé před přechodnými – umožň. to predikci
•    vnitřní/vnější, ne/kontrolovatelné, stabilní/variabilní příčiny

•    situační atribuce – můžou za to okolnosti
•    dispoziční atribuce – je to věcí povahy, O dispozic

•    Jones a Davis 1965 – utváření odpovídajících závěrů – usoudíme-li na úmyslný čin, dedukujeme z toho cosi o povaze konajícího
•    další faktory ovlivňující sit. nebo disp. atribuci:
•    hédonická relevance – událost je hédonicky relevantní, má-li příjemné nebo nepř. následky; jsme-li zklamaní, hledáme kolem viníka a toho nařkneme ze schválnosti
•    personalismus – zaměření na osobu – postihne-li událost mě osobně, budu ji spíš chápat jako záměrnou, než když se týká více lidí
•    společenská žádoucnost – při hodnocení úmyslu jednajícího

základní atribuční chyba
•    tendence připisovat příčiny chování vlastnostem (postojům) dané osoby a nebrat v potaz situační okolnosti – u druhých
•    u sebe naopak usuzujeme na situační příčiny
•    > skutečný význam pro poznání druhého mají jen informace získané na zákl. neobvyklého chování; chová-li se druhý podle očekávání, mnoho nám to neprozradí; potřeba vysvětlení nastává tehdy, když se něco vymyká běžným scénářům
•    pokud máme s někým velké soc. zkušenosti, budeme ale pravděpodobně neočekávané jednání připisovat okolnostem (8 let ve škole – spolužák se pořád dobře učí, je pilný … najednou dostane pětku – neusoudím na lenost, ale na jiný problém – výpadek, něco doma, …)
•    závisí i na kultuře – velký rozdíl mezi indickými a bílými americkými dětmi – indické častěji usuzují na situační proměnné
•    atribuční styl je podmíněn i dosavadními zkušenostmi jedince – příčiny nezaměstnanosti hledá psycholog, inženýr nebo chemik jinde

kovariace
•    sledování, kdy a jak často dochází k podobným událostem > Harold H. Kelley 1973 – při vysvětlování příčin také využíváme své znalosti o obvyklém chodu věcí (běžně chodí včas, jednou se opozdí – povahou to nebude)
•    tři dimenze kovariace:
•    konzistentnost – stálost jednání urč. osoby – vím, jak se vždycky chovala (normálně chodí včas, jen dneska se zpozdil)
•    konsenzus – jestli se druzí chovají podobně (chodí ke mně všichni pozdě? – asi nemůžou najít dům)
•    charakterističnost – na koho je jednání zaměřeno (chodí pozdě jen za mnou nebo i jinam?)
•    samotná kovariace nevysvětluje úplně naše atribuce > každé vysvětlování má svůj účel a při hledání vysvětlení čerpáme i ze scénářů, očekávání, zkušeností, …

atribuční styly (Weiner)
•    kdo hledá příčiny vnitřní a stálé, více si věří do budoucna na rozdíl od toho, kdo usuzuje na příčiny nestabilní
•    naučená bezmocnost – tzv. depresivní atr. styl – vnitřní příčina s globálním, stálým účinkem

…
…
…

teorie sociálních reprezentací – Serge Moskovici (fr.)
•    podle společnosti > každá přijímá určité vysvětlení častěji, než jiné (nezaměstnanost – student chemie – nezaměstnaní jsou neschopní; studen soc. věd – je těžké najít práci)
•    teorie o tom, jak svět funguje a jaký je – laická epistemologie
•    sdílené soc. repr. jsou důležitou podmínkou efektivní kom.
•    Kruglanski 1980 – některá přesvědčení jsou zakonzervována a odolají i protichůdným info; máme názory, o nichž nikdy nepochybujeme > míra zakonzervovanosti závisí na tom, jak je člověk schopen uvažovat o alternativách a jakou k tomu má motivaci

sociální facilitace
•    Triplet 1898, Allport 1920
•    přítomnost druhých osob zvyšuje odvedený výkon jednotlivce
•    podmínkou je jistá rivalita

sociální lenivost (social loafting – flákání)
•    Latané, Williams a Harkins 1979
•    jednotlivec vynakládá méně úsilí na společnou činnost, než kdyby pracoval sám
•    důležitý faktor – skrytí se v davu

efekt obecenstva
•    Zajonc 1965-80
•    rutinní Č provádíme za přítomnosti jiných lépe, složitější hůře – nárokuje pozornost a ta je rozptýlena vědomím diváků
•    předvést se
•    důležité i složení obecenstva – odborníci, laici, …
•    difúze účinku – je-li jedinec součástí vystupující skupiny, není tak nervózní – efekt obecenstva se rozdělí

žárovkový model soc. vlivu
•    Latané 1981
•    na jedince působí současně několik sil:
•    velikost síly – významní lidé v publiku
•    počet – vliv počtu stoupá jen do urč. míry, pak už je to jedno
•    blízkost – jak často jsme v kontaktu s členy publika

intervence přihlížejících
•    Latané, Darley, Rodin 1968
•    skupina – mnohem méně než jednotl.
•    pluralistická ignorance – přehodnocení situace vyžadující zásah tak, že zásah není třeba
•    difúze odpovědnosti – subjektivní pocit jednotlivců ve skupině, že odpovědnost za situaci se dělí mezi ně
•    důležitá je jednoznačnost situace – někdo leží – je asi opilý … zhroutí se přede mnou – ha, něco mu je

konformita
•    Sherif 1935 – autokinetický efekt – iluze pohybu světelného bodu v tmavé místnosti; individuální odpovědi ohledně pohybu se výrazně lišily, ale ve skupině se brzy vytvořila jakási skup. norma, přičemž u autokin. efektu jakožto u iluze správná odpověď neexistuje
•    Asch 1951 – lidi jsou konformní, i když správná odpověď existuje – čáry; respondent ve skupině přihrávačů špatných odpovědí – 3/4 se přizp.; jeden nesouhlasný ale stačí k nepřizp., i když je jakoby krátkozraký
•    > důkazy, jak silná je motivace vyhnout se konfliktu
•    resp. chtěli potěšit ostatní a tak udávali špatné odpovědi, ale zjistilo se, že při tom prožívají velkou úzkost
•    odmítnuvší se přizpůsobit – velká sebeúcta, víra ve vl. schopnosti – self-efficacy a považují se za čl. s dobrým odhadem
•    můžeme chtít pouze vyhovět, nebo internalizovat názor většiny … až identifikace (U Sherifa – internalizace, u Asche – přizpůsobení bez int. – záleží na míře jednoznačnosti)

•    Moskovici 1976 – teorie soc. ovlivnění
•    většina ovl. menšinu – ta vyhoví, podřídí se moci
•    menšina ovl. většinu – konverze názoru, ale je nutné, aby většina uvěřila
•    > záleží, jak se argumentuje – přesvědčivost, logičnost

poslušnost
•    Milgramovy experimenty 1963
•    prof. psychiatři odhadovali poslušnost na 3% > do 300 V (zoufalství) všichni, 63% až do konce
•    méně, pokud oběť byla v téže místnosti, pokud exp. probíhal v kanceláři v centru města, pokud šly instrukce po telefonu, pokud experimentátor nedával příkazy a učitel mohl svobodně volit, pokud dojem, že exp. je běžným občanem
•    pro učitele přínos
•    podobné ve více zemích, jen v Jordánsku více – 80% a v Austrálii méně – 50%
•    proč těžké neposlechnout? – 1) učitel neměl dělat nic, co by nedělal doposud, 2) svou účastí podepsali implicitní soc. kontrakt, 3) úzkost, která ztěžuje rozhodnutí, 4) nutnost projevit otevřený nesouhlas – když stačil nesouhlas skrytý (po tel.), méně posl.

•    Holfing 1966 – lékař telefonuje do nemocnice – sestra má podat 2x dávku léku – na obalu nebezpečné – 95% poslechlo
•    vliv soc. tlaku způsobeného nerovností

…
…
…