Základní formy strachu – F. Riemann (výtažek)

Literární ochutnávka

Fritz Riemann: Základní formy strachu. Portál, Praha 1998

Pro hloubavé zájemce o psychologii a psychoanalické interpretace.

Strach patří k životu – souvisí s našimi závislostmi, vědomím smrtelnosti … S dobou se mění předměty strachu (zatmění slunce – AIDS); metody zvládání – v souč. více farmak na úkor magie. Strach je varováním před nebezpečím a současně výzvou k jeho přijetí a zvládnutí.

Dva základní protikladné požadavky (antinomie):

nezávislost
>> stát se jedinečnou, neopakovatelnou individualitou, ne masovou bytostí
>> sebeuskutečnění
>> hrozí osamělost, izolace (čím víc individ., tím víc sám)

závislost
>> život v pospolitosti, sounáležitosti, otevřenost světu, společnost
>> hrozí ztráta sebe sama

***

statika, trvání
>> plánovat, žít jakoby v předvídatelné budoucnosti
>> přitom ale vědomí pomíjivosti všeho

změna
>> stále být ochoten měnit se, vyvíjet, neulpívat, nestagnovat
>> strach ze svazování normami, konvencemi, …

tedy základní strach pramení z:
1)    sebeuskutečnění – tento strach prožíváme jako nezajištěnost, izolaci
2)    sebeodevzdání – ztráta já, závislost
3)    nutnosti – definitivnost, nesvoboda
4)    proměny – pomíjivost, nejistota

•    usilovat o rovnováhu protikladů
•    silné, dlouhodobé strachy a úzkosti jsou deformující hlavně v dětství, kdy čl. ještě neumí vyrovnávat se s nimi; optimální strach podporuje vývoj
•    uvedené neurotické struktury O jsou normální struktury, v nichž převážila jedna složka:
•    schizoidní (podle Říčana se k neurózám obvykle neřadí)
•    depresivní
•    nutkavé
•    hysterické

Schizoidní osobnost

•    strach z odevzdání, silná potřeba sebevymezení, sebezáchovy
•    soběstačnost, nezávislost, nikoho nepotřebovat, odstup, žádná intimita, duševní blízkost
•    schizoida dlouho známe, aniž bychom ho poznali
•    kvůli svému distancování se nedozví moc o svém okolí, izolace vzrůstá, snižují se soc. dovednosti; narůstá nejistota, zda jeho myšlenky jsou fakt nebo jen tušení či domněnky >> neví, zda to, co prožívá, vnímá správně (vysmívá se mi nebo si to jen namlouvám?)
•    bdělá nedůvěra až chorobná vztahovačnost
•    omezení soc. oblasti > směřuje do exaktních věd, chce „jasné“ věci
vztahy
•    problém začíná ve školce, škole, v pubertě – při začleňování se do skupin, hledání partnera
•    ne dlouhodobé – musel by se otevřít; často je účelově sexuální vztahy, střídání partnerů
•    vazbu prožívá jako nátlak na to jediné, co má a čemu věří – sebe, svoji integritu
•    malá empatie, strach z náklonnosti, prevence zklamání
•    pochybnosti o lásce partnera – žárlivost, vyžadování důkazů, sadismus, cynismus; projevy náklonnosti partnera = špatné svědomí, manipulace
•    odštěpená pudová stránka, neintegrované city > deviace (přílišná masturbace, fetišismus, pedofilie)
•    často reformátor manželství – oddělené ložnice, tolerovaná nevěra; proti konvencím svůj životní styl … spíše kamarádské a zájmové vztahy
•    kdo schizoida přijme, jaký je, má jeho hlubokou oddanost, kterou on pouze neumí přiznat a projevit