Literární ochutnávka
Fritz Riemann: Základní formy strachu. Portál, Praha 1998
Pro hloubavé zájemce o psychologii a psychoanalické interpretace.
Strach patří k životu – souvisí s našimi závislostmi, vědomím smrtelnosti … S dobou se mění předměty strachu (zatmění slunce – AIDS); metody zvládání – v souč. více farmak na úkor magie. Strach je varováním před nebezpečím a současně výzvou k jeho přijetí a zvládnutí.
Dva základní protikladné požadavky (antinomie):
nezávislost
>> stát se jedinečnou, neopakovatelnou individualitou, ne masovou bytostí
>> sebeuskutečnění
>> hrozí osamělost, izolace (čím víc individ., tím víc sám)
závislost
>> život v pospolitosti, sounáležitosti, otevřenost světu, společnost
>> hrozí ztráta sebe sama
***
statika, trvání
>> plánovat, žít jakoby v předvídatelné budoucnosti
>> přitom ale vědomí pomíjivosti všeho
změna
>> stále být ochoten měnit se, vyvíjet, neulpívat, nestagnovat
>> strach ze svazování normami, konvencemi, …
tedy základní strach pramení z:
1) sebeuskutečnění – tento strach prožíváme jako nezajištěnost, izolaci
2) sebeodevzdání – ztráta já, závislost
3) nutnosti – definitivnost, nesvoboda
4) proměny – pomíjivost, nejistota
• usilovat o rovnováhu protikladů
• silné, dlouhodobé strachy a úzkosti jsou deformující hlavně v dětství, kdy čl. ještě neumí vyrovnávat se s nimi; optimální strach podporuje vývoj
• uvedené neurotické struktury O jsou normální struktury, v nichž převážila jedna složka:
• schizoidní (podle Říčana se k neurózám obvykle neřadí)
• depresivní
• nutkavé
• hysterické
Schizoidní osobnost
• strach z odevzdání, silná potřeba sebevymezení, sebezáchovy
• soběstačnost, nezávislost, nikoho nepotřebovat, odstup, žádná intimita, duševní blízkost
• schizoida dlouho známe, aniž bychom ho poznali
• kvůli svému distancování se nedozví moc o svém okolí, izolace vzrůstá, snižují se soc. dovednosti; narůstá nejistota, zda jeho myšlenky jsou fakt nebo jen tušení či domněnky >> neví, zda to, co prožívá, vnímá správně (vysmívá se mi nebo si to jen namlouvám?)
• bdělá nedůvěra až chorobná vztahovačnost
• omezení soc. oblasti > směřuje do exaktních věd, chce „jasné“ věci
vztahy
• problém začíná ve školce, škole, v pubertě – při začleňování se do skupin, hledání partnera
• ne dlouhodobé – musel by se otevřít; často je účelově sexuální vztahy, střídání partnerů
• vazbu prožívá jako nátlak na to jediné, co má a čemu věří – sebe, svoji integritu
• malá empatie, strach z náklonnosti, prevence zklamání
• pochybnosti o lásce partnera – žárlivost, vyžadování důkazů, sadismus, cynismus; projevy náklonnosti partnera = špatné svědomí, manipulace
• odštěpená pudová stránka, neintegrované city > deviace (přílišná masturbace, fetišismus, pedofilie)
• často reformátor manželství – oddělené ložnice, tolerovaná nevěra; proti konvencím svůj životní styl … spíše kamarádské a zájmové vztahy
• kdo schizoida přijme, jaký je, má jeho hlubokou oddanost, kterou on pouze neumí přiznat a projevit
…
…
…