William Stern – personologické pojetí

seznam použitých zkratek

William Lewis Stern (1871-1938)

personologické pojetí osobnosti

shrnutí toho nejdůležitějšího:
neopakovatelnost a složitost O, jednota a identita
cílesměrnost
vývoj od neurčitosti diferenciací ke stále větší strukturovanosti
IQ, teorie konvergence

Životopis W. Sterna:

Němec  rodné jméno Wilhelm Louis Stern, začínal u Ebbinghause, 1916 katedra P v Hamburku, kde 1919 založil Hamburský P institut. Zabýval se diferenciální P – studiem individ. rozdílů, psychotechnikou, zavedl pojem IQ, pracoval hlavně v dětské a pedagogické P. 1938 emigroval do USA, krátce profesor.Někt. díla: Die menschliche Personlichkeit, Allgemeine Psychologie auf personalistischer GrundlageStern posazoval chápání osobnosti nikoli jako sumu projevů a dějů, ale komplex v aktivním vztahu se svým prostředím – neopakovatelná individualita a složitost O

navzájem související prvky osobnosti

substancialita – tzv. mnohojednotnost

  • O se skládá z částí, ale není jejich sumou, nýbrž „unitas multiplex“
  • struktura – od hlubinných vrstev tvořících svéráznost já po vnější, světu nastavované části – jednota vědomí a nevědomí, reálného a potenciálního
  • identita já trvá i přes probíhající změny

kauzalita, interakční cílesměrnost

  • bytí a Č jsou nerozlučnými a základními aspekty O
  • neustále směřuje k cíli – „causa finalis“ (teleologie)
  • teorie konvergence jako reakce na nativismus a empirismus > vzájemné působení světa a cílově zaměřené bytosti

individualita, zvláštnost O jako JÁ

  • osobnost je ohraničena vůči světu; je to celostní, nedělitelný útvar, který své bytí projevuje dovnitř a ven > jednota prožívání vl. existence a vybíjení aktivity in i out

Podstata, projevy, formování a rozvíjení O probíhá v dialogu se světem. WS staví na spekulativní, fil. úrovni.
model dimenzí osobnosti:
> prostorové – vnitřní i vnější prostor
> rozprostraněnost v čase – od přítomnosti směrem k min. a bud.

O se vyvíjí od stavu neurčitosti a difúznosti ke stále bohatší a výraznější strukturovanosti (diferenciace).
Sternův přístup je značně spekulativní, nicméně aktuálními tématy zůstávají teorie konvergence, nutnost pojímat O jako celek s vlastní živ. historií a spojování nomotetických a idiografických hledisek (hledání obecných zákonitostí x poznání individuálních případů).