:: Co je specifická fobie?

Specifická fobie je strach z něčeho naprosto určitého. K nejčastějším fobiím tohoto typu patří strach z výšek, hadů, pavouků a jiných zvířat, uzavřených prostor nebo z létání. Strach z těchto věcí, tvorů a situací má mnoho lidí, ale ne každý takový strach je možné označit jako fobii. Odhaduje se, že fobií ve smyslu neurotické poruchy trpí asi 8% lidí a je poměrně běžné, že člověk trpí více než jednou fobií.

:: Jak se pozná fobie od „normálního“ strachu?

K odpovědi dospějeme, když se podíváme na příznaky a specifika fobií:

Právě poslední jmenovaný projev je tím odlišujícím znakem: zdravý člověk se možná bojí, ale strach překoná; naproti tomu fobik – neurotik se obávaným situacím vyhýbá, což jej v různé míře omezuje (např. kdo trpí fobií z létání, dostane se na dovolenou jen tam, kam dojede po silnici; kdo má fobii z krve, nedokáže pomoct zraněnému atp.). Dotyčný svou úzkost nezvládne, ani když si je vědom, že jeho strach je přehnaný.

:: Fobie ovšem také zachraňují život

Lze předpokládat, že mnoho fobií má život zachraňující smysl a v tomto smyslu jsou účelné – třeba obava z výšek. Lidé v různých kulturách trpí různými fobie mi – např. africký venkovan nebude nikdy fobií z jízdy autem, protože se s autem nesetká. Tento zdánlivě banální fakt dokazuje, že specifické fobie nejsou vrozené. Je to jako u jinýc h úzkostných poruch – člověk je nějakým způsobem predisponován (narodí se s citlivější nervovou soustavou) a o rozvoji fobie pak rozhodnou životní zkušenosti a chování lidí z okolí. Specifické fobie se často objevují už v dětském věku, rozvíjejí se i během dospívání a méně často i v dospělosti.

:: Léčba fobií

K léčbě se ve skutečnosti odhodlá málokterý člověk trpící specifickou fobií – buď se stydí, a/nebo najde způsob, jak se obávaným objektům a situacím vyhýbat a přitom relativně normálně fungovat.