Sociální psychologie – M. Nakonečný (výtažek)

Literární ochutnávka

Milan Nakonečný: Sociální psychologie. Academia, Praha 1999
Vyčerpávající publikace, začátečník nechť má u ruky slovník cizích slov; studium této publikace vyžaduje dokonalé soustředění.

Předmět sociální psychologie a její vztah k sociologii

Sociální psychologie je nauka o chování, prožívání a zkušenostech jedince ve společnosti (např. vrůstání jedince do společnosti, utváření rolí….).

sociologie:

věda o společnosti,
studuje sociální systémy
předmětem zkoumání je společnost

sociální psychologie:
studuje jednotlivé osobnosti lidí v soc. situacích a vztazích
předmětem zkoumání je jedinec ve společnosti
není psychologií soc. jevů, ale psychologií osob v soc. situacích
existuje např. sociologie nezaměstnanosti, ale psychologie nezaměstnaného

Podle Aristotela je člověk společenský živočich – antropos zoon politikon. Člověk je člověkem pouze ve vzájemném vztahu s druhým člověkem.
Vznik SP se datuje rokem 1908, kdy vyšly první dvě publikace o SP – McDougall a Ross.

SP zkoumá duševní život člověka ve společenských podmínkách, v situacích, které na něho působí jako sociální podněty – jiní lidé a kulturní produkty hmotné i nehmotné.

společnost
–    organizované seskupení lidí, kteří jsou v určitém vzájemném vztahu, mají společné cíle, sdílejí společné náhledy, postoje a způsoby chování

společenská činnost
–    směřuje k modifikaci postojů a vztahů, mínění a snah formou negativního přinucení nebo pozitivního získání
–    výsledkem je adaptivní chování, kompromis nebo opozice, resp. hostilita

funkce společenského prostředí
–    restriktivní – omezení urč. tendencí
–    direktivní – usměrnění
–    protektivní – chránění zájmů společnosti
–    predikativní – předvídat, jak se člověk pod vlivem norem zachová



Sociální percepce
–    jejímu vlivu podléhá každý jedinec
–    znamená, že jeho vnímání je závislé na sociálních faktorech, očekávání a na afektivitě percipujícího; člověk nevnímá věci samy o sobě, ale jejich kvalita je daná jeho potřebami a tím, jak se jeví ostatním
–    mezi vnímaným objektem a vnímajícím subjektem působí jakýsi sociogenní filtr
–    soc. percepce způsobuje, že táž věc bývá vnímána jedním člověkem jako figura (něco podstatného) – např. kožešina pro ochránce zvířat, a jiným člověkem jako pozadí (něco nepodstatného) – člověk s indiferentním postojem k právům zvířat
–    je to jev výběrový a subjektivní, často má tzv. atribuční komponentu, tzn. že vnímanému přisuzujeme vlastnosti, které vůbec mít nemusí
–    závisí také na aktuální psychickém stavu percipienta (při dobré náladě tendence vidět vše lepší než je….)
–    v jejím důsledku dochází k chybám v posuzování; jsou způsobeny tím, že člověk přetváří objektivní skutečnost, dochází k individuální strukturaci

haló efekt (EL Thorndike)
–    globální chyba v posuzování lidí – jednotlivé rysy jsou posuzovány podle celkového dojmu (ten je tvořen z 55% vzhledem, 38% hlasem a ze 7% obsahem sdělení)
–    např. dítě, které nosí brýle, je považováno za inteligentní a hloubavé
–    patří sem i chyba prostředí – průměrný pracovník, který je hodnocen v rámci úspěšné skupiny, bývá hodnocen lépe než je skutečnost a tentýž pracovním v nevýkonné skupině bývá hodnocen naopak hůře

efekt svatozáře
–    hodnocení např. nositelů akademického titulu lépe než ostatních bez ohledu na výkon

efekt setrvačnosti, resp. zakotvení
–    chyba v hodnocení, která vyplývá z minulých zkušeností s objektem, např. student s dobrými výsledky zkoušek je jako pracovitý posuzován i v budoucnu a naopak

Golemův efekt (Golem effect)
–    jedinec „dělá vše proto, aby na jeho slova došlo“; sebenaplňující předpověď, objevuje se hlavně u učitelů nadržujícím jedněm žákům a ponižujícím jiné

syndrom Pygmalion (Pygmalion syndrome)
–    často pozorovaný jev, kdy se člověk začne chovat způsobem, který od něho očekávají druzí, opak Golemova efektu

centrální tendence – sériový efekt
–    při větším množství hledisek hodnocení nebo velkém počtu hodnocených objektů se u posuzovatele snižuje rozlišovací schopnost a používá nadměrně střední, průměrné hodnoty, vyhýbá se krajním h.

logická chyba
–    tendence spojovat různá kritéria podle vlastní laické logiky – z úrovně jedné vlastnosti se usuzuje na úroveň jiné bez objektivních důvodů; např. statného muže pokládáme zároveň za rozhodného a energetického

–    sociální percepce je tedy jakýmsi druhem kompromisu mezi tím, co očekáváme a tím, co skutečně je; projevuje se selektivitou, fixací, organizací a akcentací vnímání

–    stereotypizace
–    výrazný negativní jev v rámci s. percepce
–    v hodnocení osob nebo soc. skupin nacházíme tzv. stereotypy – podřazování vnímaných jedinců pod již hotová schémata
–    autostereotypy – percepční schémata, která mají  příslušníci skupin sami o sobě (Češi o Češích)
–    heterestereotypy – představy jedné skupiny o jiné skupině

–    předsudek (prejudice)
–    předpojatost, názorová strnulost
–    emočně nabitý, kriticky nezhodnocený úsudek a z něj plynoucí postoj
–    zaměřen může být pro i proti, může se vztahovat k čemukoliv
–    vyznávají ho osoby rigidní, které reagují jakýmisi prefabrikáty

–    diskriminace
–    odlišné, často negativní, zacházení s osobami, které jsou příslušníky jiné soc. skupiny
–    je to obvykle behaviorální výraz předsudku

–    image
–    souhrn představ a mínění o nějakém výrobku, jeho osobnosti“
–    vliv má obal, reklama, jméno výrobce
–    týká se i osob
–    realitou v tržní společnosti není objektivní hodnota výrobku, ale jeho význam pro konzumenta