Donald Snygg (1904-1967), Arthur W. Combs (1912-1999)

fenomenologický přístup k osobnosti

shrnutí toho nejdůležitějšího:
chování studují z hlediska chovající se osoby a ve vztažném rámci vnímání
vjemové pole – vše, co jedinec vnímá; subjektivní
uvnitř – jevové já – jak se jedinec v urč. situaci vnímá
jádro – sebepojetí – stálé, slouží jako zachycení, základna; kladné = zdraví
v procesu diferenciace – nové vjemy do jev. pole – povrchní a hluboko vstupující > změny
motivační síla – potřeba adekvátnosti, úsilí o zralost
adekvátní já – pozitivní sebeobraz, přijetí sebe i druhých, otevřenost životu
emoční problémy – narušení procesů diferenciace, vnímání, sebepřijetí

vjemové pole – phenomenal self

• fenomenologie pohlíží na O ze vztažného rámce vnímání
• chování studuje z hlediska chovající se osoby (nikoli z hled. vnějšího pozorování)
• proto zkoumá vjemové – fenomenologické – pole jedince > zahrnuje vše, co a jak jedinec v daném momentě vnímá
• je svou povahou subjektivní
• jevy, ač někdy nepřesné, se dotyčnému jeví jako reálné a jedná podle nich
  
• vnitřní oblast vjemového pole – tzv. vnímané – jevové já

jevové já

• způsob, jak se člověk vnímá v urč. situaci (roli; zaměstnanec, rodič, řidič, …)
• mění se podle situace, ale není pouhým souhrnem izolovaných dojmů, nýbrž uspořádanou soustavou – útvarem, která všechny dojmy zahrnuje
• jeho jádrem je sebepojetí – self-concept

sebepojetí

• kolem něj je uspořádán zbytek vjemového pole
• zůstává relativně stálé (narozdíl od jevového já)
• slouží jako zachycení, jímž si jedinec symbolizuje a zjednodušuje svoji velkou složitost
• ovlivňuje zdraví – pozitivní sebepojetí = zdraví; negativní = maladaptace, D, sociopatie

proměnlivost vjemového pole

• procesem diferenciace vznikají nové vjemy, kt. vstupují do fen. pole
• vjemy povrchnější povahy zůstávají na periferii fen. pole; důležité vjemy vstupují dovnitř – některé až k jevovému já
• periferní vjemy ovliv. chov. málo, hluboko pronikající chování determinují – určují
  
• postupné změny v hodnotách a zájmech osoby jsou vysvětlovány začleňováním nových a rušení starých vjemů > jevové já a sebepojetí jsou odolnější, ale ne zcela imunní proti změnám

zrání a adekvátnost

• měnlivost vjemového pole je základem vývoje
• základní lidská potřeba adekvátnosti – motivační síla, díky níž člověk usiluje o zralost
• adekvátní já – uspořádané, vyvíjející se, úspěšně se vyrovnávající s nároky života

adekvátní já

• pozitivní obraz o sobě – vzdor vědomí vlastních nedostatků se tito lidé vnímají jako důstojní a hodnotní
• přijetí sebe a druhých – pozitivní sebeobraz vede k sebepřijetí; dále přijetí všech zážitků, které se objeví v jejich vjemovém poli; díky přijetí dokáží sobě i druhým odpouštět, protože nedokonalost a selhávání berou jako přirozené součásti lidské povahy
• uvolněná otevřenost životu – vývoj, růst, nikoli strnulost; vjemové pole je současně soudržné i proměnlivé
• adekvátní jedinec je dobře přizpůsobený, ale nikoli konformní; konvencím se nepodřizuje a nestará se o mínění lidí kolem

emoční problémy

• vyplývají z rozpadu procesů diferenciace, vnímání a sebepřijetí; narušena je schopnost vnímat a přetvářet jevové pole
• základní pocit inadekvátnosti
• neurotici – narušená perspektiva; její zkreslení je úměrné vlastnímu pocitu provinilosti a bezcennosti; negativní sebeobraz