Sigmund Freud – psychoanalytická teorie

seznam použitých zkratek

Sigmund Freud (06.05.1856 – 23.08.1939)

 psychoanalytická teorie 1/3

shrnutí toho nejdůležitějšího:
dynamika, motivace, nevědomí, pudy
vědomí, předvědomí /cenzura/ nevědomí
id, ego, superego; libido, katexe, antikatexe; intrapsych. konflikty
parapraxe, strach, úzkost
vývoj O – přesouvání zóny uspokojení Erotu
Oidipův a Elektřin komplex; kastrační úzkost, závidění penisu
Životopis Sigmunda Freuda:

Narodil se v moravském Příboře v početné židovské rodině jako nejstarší ze 7 dětí; starší, přísný otec – obchodník s vlnou; mladá, hodná matka. Jeho otec v době SF narození byl již dědou – dětem svých dětí z prvního manželství. (Kdyby SF neměl rodinné problémy, zřejmě by byla světová kultura o PA teorii okradena.) 1860 se přestěhovali do Vídně, ale SF tamní mentalita neseděla; měl záporný postoj k náboženství – jeho původ viděl v obavách v raných vývojových fázích; náboženské chování považoval za blízké neurotickému. Byl úspěšným lékařem, ale nebyl přijímán svými kolegy; nebyl schopen udržovat dlouhodobější přátelství; výjimkou byl Wilhelm Fliess, jehož SF nazval svým alter ego; i tento vztah časem zanikl. SF trpěl rakovinou čelisti, měl srdeční problémy, kouřil 20 doutníků denně. V manželství byl oddaný a s ženou Martou měl 6 dětí (3+3, nejml. Anna). V roce 1938 po okupaci Rakouska nacisty odešel do Anglie, kde o rok později zemřel.

Někt. díla: O člověku a kultuře, Totem a Tabu, Vybrané spisy, Výklad snů, Psychologie všedního života

  • determinanty chování – fyziologické síly; čl. je spíš reaktivní než aktivní
  • libido – p energie oživující všechny fce
  • O je uzavřený systém; libido se uplatňuje uvnitř tohoto systému
  • subsystémy Id, ego a superego – odlišné cíle, principy, neustále v boji mezi sebou
Tvůrcem PA je Freud, který definoval P jako vědu o nevědomí; největší přínos PA tkví právě v objevení významu nevědomých motivací v lidské p. PA se zabývá hlavně dynamickým aspektem O. Hlavní obsah PA teorie tvoří podle Freuda nevědomé p procesy, učení o odporu a potlačení a zdůraznění sexuality a Oidipova komplexu. Její těžiště je v modelu motivace.
Termín psychodynamická teorie O poukazuje na to, že O je dynamickou sadou procesů, že chování není náhodné, ale zcela determinované (vč. parapraxí).

Tématem nevědomí se zabývali mj. i filozofové Schopenhauer, von Hartmann a Nietzsche.

Nevědomí je klíčovým pojmem a určujícím činitelem duševní dynamiky; jeho zdrojem jsou potlačené (vytěsněné) p obsahy – přání, představy nebo pocity, které by jinak vyvolaly konflikty. Princip slasti, reprezentující aktivitu pudů, je ve stálém konfliktu s principem reality, reprezentujícím realistický vztah ke skutečnosti. Pudové založení stále bojuje s restriktivním prostředím, které potlačuje hlavně projevy sexu a agrese, a s morálkou.
Freud pracoval jako psychiatr ve Vídni a byl žákem fr. psychiatra Charcota, u něhož studoval fenomén hysterie. Spolu s Breuerem došli k závěru, že tato neuróza je reakcí na potlačené sex. tendence (na konci 19. stol. doznívala viktoriánská pruderie). Freudova klientela trpěla i náboženskou morálkou a z ní plynoucími sex. frustracemi. Hysterie bez organického původu jsou reakcemi na p traumata. Breuer je léčil hypnózou, Freud pomocí metody volných asociací (pac. na lůžku asociuje); „hysterikové jsou nemocní vzpomínkami“ na proběhlá traumata (pacientka s hydrofobií – vychovatelka dala napít psovi; vzpomněla si na to, řekla a mohla zase pít). Symptomy často ukazují na pokus pacienta nevědomě svůj konflikt vyřešit. (Vliv nevědomí v chování – dívka, která na nátlak rodičů měla napsat bye bye svému chlapci a chytla obrnu do pravé ruky.)
Podstatou PA jako PT je přivést potlačené p obsahy z nevědomí do vědomí. Tím, že si pac. uvědomí podstatu tohoto potlačení, osvobozuje se od jeho neurotizujícího vlivu.

Topický, topografický model:

  • vědomí
  • předvědomí
  • cenzura, cenzurní bariéra mezi nevědomím a předvědomím
  • nevědomí

Model p instancí:

Id – ono – Es

  • komplex pudů, princip slasti, iracionální, chce okamžité uspok. svých tužeb, nestará se o ostatní
  • rezervoár p energie
  • ryzí id – kojenec
  • primární proces – jím získává uspokojení; mimologické myšlení; sny podobné smísení fantazie a reality – dítě chce jíst, ale když potrava nepřichází, představuje si ji; u dospělých – v nočním snění

Ego – já – Ich

  • racionálně-logické myšlení jako produkt výchovy a vzdělávání
  • princip reality; sekundární proces – způsob fungování ego, směřuje k opravdovému uspokojení
  • důležitá nevědomá fce – vyrovnávání napětí mezi Id a Superego (mezi pudy a morálkou) – funkce cenzury

Superego – nadjá – Über-Ich

  • moralizující síla v O; osobní morálka, tj. internalizované normy z kultury a výchovy, princip dokonalosti – žádná slast
  • zvnitřněné zákazy, omezení a chvála – vědomá část superego obsahuje vědomě zvnitřněné zák. a pochvaly
  • vyvíjí se identifikací s rodičem stejného pohl.