Literární ochutnávka
Jitka Čížková a kol.: Přehled vývojové psychologie. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2000
Další možnost, jak se seznámit s „vývojovkou“ – příslušná místa můžete porovnat s M. Vágnerovou, která je tu taky.
1. Předmět vývojové psychologie, determinace vývoje člověka
VP se zabývá vývojem lidského jedince od početí po smrt. V širším smyslu nestuduje jen ontogenezi (vývoj jednotlivce), ale i fylogenezi (psychické projevy na rozdílných stupních evoluční řady).
Předmětem VP je psychický vývoj – sled tělesných a psychických změn jak v kvantitě, tak v kvalitě. Vývoj probíhá od nižších k vyšším formám, od jednoduchosti ke složitosti a směřuje ke stále dokonalejším formám psychických elementů.
Vývojová změna obecně je chápána jako přechod od méně dokonalého projevu k dokonalejšímu.
VP studuje vývojové změny, vytváří charakteristiky jednotlivých etap vývoje a z nich pak odvozuje vývojové normy, které slouží ke srovnávání > tyto jsou v praxi naprosto nezbytné, přestože více či méně popírají individualitu.
Teorie vývoje – zejména dříve byly charakteristické přeceněním jedné ze dvou základních tříd determinant duševního vývoje – biologických nebo sociálních:
> enviromentální koncepce; též empiristické, exogenistické
• vývoj je určen vnějšími faktory; důraz na učení a prostředí
• člověk je libovolně formovatelný
• podcenění vrozených individuálních rozdílů a vlastní aktivity osobnosti
• dítě je tabula rasa
> nativistické koncepce; též endogenistické
• vývoj je určen vrozenými mechanismy
• psychické rysy nebo alespoň dispozice k nim jsou definitivně dány při narození
• podcenění vlivu prostředí
V současnosti je uznáváno interakční pojetí determinace psych. vývoje, které předpokládá spolupůsobení a vzájemné ovlivňování biologických vlivů, vlivů prostředí a vlastní aktivity člověka.
Základními mechanismy utváření lidské psychiky jsou:
• biologický proces zrání
• a psychologický proces učení
Moderní koncepce respektují vedle vnitřních a vnějších determinant i vlastní aktivitu jedince – člověk není pasivním výsledkem působení vnitřních a vnějších vlivů, nýbrž utváří sám sebe, zpracovává a vyhodnocuje podněty, volí strategie chování, reflektuje své pocity a reguluje sám sebe > tím je vývoj každého jedince neopakovatelný a jedinečný. Již od narození dítě působí na své okolí; tímto svým působením vyvolává v okolí urč. reakce, na základě zpětné vazby pak dítě modifikuje své původní projevy … atd. atd.
…
…
…
9. Vstup dítěte do školy
• fenoménu školní zralosti se věnoval již Komenský, který jako nejvhodnější věk stanovil 6. rok, ale upozornil na to, že ne všechny šestileté děti jsou zralé
• významná událost, podstatná změna v životě dítěte a velká zátěž
• dítě je tlačeno k disciplíně a soustavné práci, musí být pozorné a přitom smysl školní docházky v podstatě nechápe
• bez rodičů, srovnávání se se spolužáky, nutnost začlenit se do kolektivu
• během prvních týdnů jsou běžné projevy maladaptace ve škole i doma
• neúspěchy a trpké subjektivní prožitky poznamenávají další psych. vývoj dítěte
• důležitá osobnost učitele a celková atmosféra ve třídě; problémy se školním startem jsou aktuální pro pedagogiku i psychologii
• školní zralost = takový stupeň tělesných a duševních kompetencí dítěte, který je předpokladem pro zvládnutí školních požadavků
biologická zralost:
• věk, výška, hmotnost
• hm, koordinace, jm
• dokončení 1. strukturální přeměny (vymizení dětské zaoblenosti, výrazu > vytáhlost, druhá dentice)
• míra zralost CNS
• celkové zdraví
kognitivní zralost
• přechod od celostného k pročleněnému vnímání
• analyticko-syntetická činnost
• řeč (jednodušší souvětí bez agramatismů, paměť, vůlí ovládaná pozornost (zpoč. 10 minut)
• odlišení reality od představ, překonávání egocentrismu
• tvořivý, aktivní přístup ke světu
• rozlišení hry a povinnosti
emoční, motivační a sociální zralost
• adaptace na školní režim
• sebekontrola
• kladný přístup k učení, pracovní tempo
• začlenění mezi vrstevníky, převzetí role žáka a spolužáka
• sebeúcta, sebedůvěra
• Goleman aj. spojují úspěšnost člověka obecně s jeho emoční inteligencí, která se rozvíjí především v raném dětství
• zvlášť obtížná je adaptace na hodnocení s srovnávání výkonu učitelem – v souvislosti s pocitem ohrožení vlastního sebecitu dítěte; zralé dítě to postupně zvládne, u nezralého se naopak problémy stupňují
• přerušení docházky je jediné, ale nikoli nejlepší řešení; proto je žádoucí podchytit nezralé děti včas
• celková školní zralost dítěte je ovlivněna mnoha faktory – biolog. zrání, zdraví, osobní vývojové tempo, dosavadní vývoj – působení rodiny a předškolních zařízení
• rodiče dítěti moc nepomůžou, když budou chtít, aby mělo jistý náskok, a učí ho např. počítat nebo psát >> nejl. je všestranně podnětné a citově vřelé zázemí, podněcování myšlení a soc. dovedností
• někdy spočívá problém s adaptací žáka na učiteli > dobrý učitel umí pracovat i s problematickým žákem a platí zásada, že „alespoň jeden úspěch a radostný zážitek denně pro každého – i toho nejslabšího – žáka“
…
…
…