Polly (volné pokračování Žebrácké opery)

„Psát pokračování hry je jako rozvádět poslední slovo.“

Děj se odehrává v severozápadní Indii, tehdejší britské kolonii. Přijíždí sem Polly, která  – stále zamilovaná – chce najít Macheatha – ten byl za nějaké podvody a zlodějiny právě sem deportován. Polly byla na lodi okradena, takže vítá, že nachází paní Šlundrovou, která jí nabídla místo komorné u manželky bohatého pana Dukáta. Ovšem s Dukátem to kuplířka Šlundrová sjednala tak, že mu prodává jako děvku. Když to Polly zjistila, převlékla se za muže a utekla. Mezitím vypukají nepokoje mezi piráty vedené nějakým Moranem, kteří chtějí vyloupit osadu, a místními Indiány, s nimiž se spojili i bílí osadníci. Povídá se, že obávaný pirát a vůdce bandy Macheath je mrtvý.
Piráti objeví Polly a zatknou syna indiánského náčelníka Kauvakího. Oba utečou, setkají se s náčelníkem Pohetohím. Indiánům se podaří chytit Morana a je rozhodnuto o jeho okamžitém pověšení. Mezitím se objeví jeho žena Jenny (Jenny Potáplice z 1. dílu) a ta se prořekne, že jde o Machaetha, který změnil vizáž prý proto, aby se na něj tolik nelepily ženy. Jak to Polly slyší, snaží se zařídit, aby M. dostal milost, ale je již pozdě. Polly ale svou ctností a šlechetností zaujala Kauvakího, který ji požádá o ruku.

Pár citací:

„To je nóbl, mít dluhy. Rozmařilostí se odlišíte od sprostých lidí.“

„Divím se, že nejsem zámožnější; vždyť mám zrovna tak málo svědomí jako ti, kteří jsou desettisíckrát bohatší.“

„Chudák pan Práskač. Smrt mu byla tak zavázaná, že se divím, proč mu z vlastní vypočítavosti nedopřála odklad.“

„Manželské neshody jsou jen důkazem mužova bohatství; vždyť chudí lidé jsou šťastni v manželství jenom z nouze, protože si nemohou nesváry dovolit.“

„Je tak krásná, že ji musí každá žena na světě nenávidět.“

Pohetohí: „Tihle Evropané hovoří o lidských slabostech tak nenuceně a bezstarostně, jakoby to byly nezbytné vlastnosti člověka.“

„Ale na to jste příliš bohatý, abyste byl odvážný. Měl byste se dát v boji někým zastupovat. Smělost a zoufalá odvaha jsou jenom pro chudé lidi, kteří si nemohou dovolit žít.“

„Věrná žena má jenom jedinou naději na štěstí; nevěrná žena, ačkoli nemá naději na příliš velké štěstí, nemůže být nikdy příliš nešťastná.“

„Co je to sen?
Jasnovidné požehnání,
vidina, jež smysly zmámí,
splní každé naše přání.
Škoda být probuzen.“
(Srv. s pojetím snu SF.)

Rozhovor mezi Pohetohím a Moranem:

P: „Nemáš úctu ke ctnosti?“
M: „Jenom jako k dobrému pořekadlu, Veličenstvo. Ale ti, kdo se drží ctnosti, jsou tak bezvýznamní a chudí, že se jen zřídka dostanou do lepší společnosti.“
P: „Neváží si vaši lidé moudrosti?“
M: „Ano, Veličenstvo, ale jen jako prostředku k tomu, jak zbohatnout a stát se mocným; jako prostředku, který se šplháme vzhůru a podrážíme nohy svým bližním.“
P: „Což nejsou u vás ve vážnosti čest a poctivost?“
M: „Díváme se na ně jako na neschopnost a bláhovost. Jak nevzdělaní jsou tihle Indiáni! Ale myslím, že čest je aspoň k něčemu užitečná; můžeme se jí zaklínat.“
P: „Nemáš svědomí? Není v tobě stud?“
M: „Styděl bych se jen za chudobu.“