Víte to?

Pedofil je člověk, kterého sexuálně přitahují děti. Většina pedofilů to s dětmi „umí“ – praví pedofilové skutečně mají děti rádi, dovedou je zabavit a těšit se z dětské společnosti. Není tím samozřejmě řečeno, že každý, kdo si rozumí s dětmi, má pedofilní sklony. Někteří pedofilní jedinci si volí práci a zájmy, aby měli příležitost se s dětmi setkávat – jsou mezi učiteli, lékaři, vychovateli, vedoucími oddílů a zájmových kroužků; rovněž někteří spisovatelé knížek pro děti patrně k pedofilům patřili nebo patří. Žádná přesná čísla tady k dispozici nejsou – skoro nikdo svou pedofilní orientaci dobrovolně nepřizná, takže statistiky se plní jen tehdy, když se stane nějaký průšvih. Nikdo se nerozhodne stát se pedofilem dobrovolně – člověk to o sobě zjistí a zpravidla je z toho nešťastný.

:: Jak se pedofilie vyšetřuje?

V Praze v Sexuologickém ústavu byl před pár desítkami let vyvinut přístroj falopletysmograf (ten je pro muže, u žen lze použít tzv. vulvopletysmograf), který slouží k vyšetření sexuální preference – neboli odhalí, co člověka sexuálně vzrušuje. Funguje tak, že se snímá aktivita pohlavních orgánů, přičemž se promítají snímky různých sexuálních objektů (např. mužů, žen, dětí, zvířat…) nebo aktivit. Vyšetření falopletysmografem nedá stoprocentní odpověď, ale je vedle dalších postupů šikovnou pomůckou třeba i při určení pedofilie.

:: Jak se pedofil chová?

Mnozí pedofilové (možná jejich naprostá většina) drží své sklony na uzdě. Mohou nebo nemusí založit normální rodinu, kolikrát vůbec nevyhledávají dětskou společnost a své potřeby řeší obvykle masturbací při představách nebo nad pornografickými materiály. Někteří ale své sexuální touhy neovládnou a začnou v různém stupni zneužívat děti. Může jít o „nevinný“ tělesný kontakt v podobě hlazení nebo rádoby přátelského poplácávání, o masturbaci před dítětem, vzrušování dítěte a orální sex. Pohlavní styk s penetrací (proniknutím) vůbec není častý – v takovém případě už to nebývá jen čistá pedofilie. Podobně zneužívání dítěte v rámci rodiny není výsledkem klasické pedofilie – zde už jde o směs s problematikou osobnosti. Podstatné ale je, že uvědomí-li si dítě, že bylo sexuálně zneužito, odnáší si trauma na celý život – je ponížené, připadá si nečisté a provinilé. Proto nelze omlouvat ani „lehké“ formy sexuálních aktivit.

:: Zabrání pedofilovi ve zneužívání dětí pornografie?

:: Existuje prevence?

Je zodpovědností rodičů, aby poučili dítě o pohlavních orgánech a sexuálním chování – s osvětou lze začít už ve velmi útlém věku – klidně kolem dvou tří let, kdy dítě seznamte s faktem, že jsou dvě pohlaví a jak se příslušné orgány jmenují. Dále dávkujte podle rozumového a citového vývoje. Rovněž je nutné dítěti jasně sdělit, že se ho nikdo nesmí dotýkat na těle a že je správné odmítnout kohokoli, kdo by se o to pokusil. Děti mají tendenci brát dospělé jako neotřesitelnou autoritu a neuvědomují si, že i dospělému mohou a musí někdy říct jasné „ne“.

:: Zneužívá pedofil své vlastní děti?

Ne; v takovém případě jde o jiný problém.

:: Dokáže mít pedofil normální pohlavní styk např. se svou manželkou?

Ano – někteří pedofilové vedou v tomto ohledu zcela normální partnerský život; část z nich pak má potíže se vzrušením nebo orgasmem, případně jich nejsou schopni vůbec.

:: Jak často si děti vymýšlejí, že je někdo sexuálně obtěžoval?