Kurt Lewin (1890-1947)

teorie pole 1/2
též topologická psychologie, dynamická teorie osobnosti

shrnutí toho nejdůležitějšího:
vztahy celku a části – závislost osoby a okolí
životní prostor L = osoba P + psychologické okolí E; kolem vnější obal
chování je fcí životní prostoru, resp. osoby a okolí
každá P skutečnost v E má nějakou valenci (+-) – závisí na aktuálním stavu potřeb
osoba má vjemově pohybovou a vnitřní oblast (v ní buňky periferní a centrální)
rovnováha vnitřní potřeby narušována tenzemi, kt. jsou způsobovány potřebami
osoba je k určitému cíli tlačena vektorem – udává směr a sílu lokomoce
vývoj – diferenciace, organizovanost, integrace
regrese – volba méně náročného cíle po neúspěchu v předchozím – vyšším

Pocházel z malého německého města na území dnešního Polska; rodina se pak přestěhovala do Berlína, kde Lewin absolvoval studium psychologie. Tam po službě v armádě působil spolu s Köhlerem a Wertheimerem. V roce 1932 přijel hostovat na Standfordovu univerzitu a o rok později se v USA usídlil trvale; nejdelší období tam strávil na univerzitě v Iowě. Pak působil na Massachusettském technologickém institutu MIT, kde aplikoval svoji teorii pole na sociální činnost. Předčasné úmrtí na infarkt ukončilo jeho práci po dvou letech. Paradoxem je, že ačkoliv Lewin formuloval svoji teorii původně k vysvětlení chování jednotlivce, nejvíce ovlivnil oblast skupinové dynamiky. Podle Allporta byl jedním z nejoriginálnějších psychologů 20. století.Některá díla: Dynamická teorie osobnosti (1935), Teorie pole ve společenských vědách (1951), Principy topologické psychologie (1936), Řešení sociálních konfliktů: Vybrané spisy o skupinové dynamice (1948), Pojmové reprezentace a měření psychologických sil (1938).

KL byl vůdčí postavou celostní P – Gestaltpsychologie. Obraz světa – Gestalt – nevzniká syntézou prvků, ale naráz; obraz se vytváří v daný okamžik – ad hoc; minulá zkušenost nehraje roli, vzniká cestou vhledu.Lewinova teorie má topologickou povahu – její pojmy jsou vyjádřeny v prostorových výrazech; topologie je založena na vztazích celku a části, resp. na pojmech vyjadřujících „zahrnutí v“. Topologické pojmy jsou ve své podstatě matematické, ale podle KL nemůže statistika vysvětlit dynamiku O a její situaci v její konkrétní jedinečnosti. Pomocí topolog. dimenzí vysvětluje KL závislost osoby a okolí – spojitost intrapersonálních dějů a dějů venku.

Vývoj O probíhá v procesu diferenciace (převzato od gestaltP) – členění celostního jevu do částí (jsme-li poprvé v nějakém městě, vnímáme ho jako celek; jak se seznamujeme s jeho částmi a předměstími, ulicemi, tvoříme si diferencovanou představu, kt. je podrobnější a přesnější).