George Alexander Kelly (1905-1967)

konstruktová teorie 1/2
též kognitivní teorie osobnosti, teorie osobního konstruktu

shrnutí toho nejdůležitějšího:
konstrukt
osoba = vědec; hypotézy o realitě, anticipace
osobní konstrukt – ke zprac. reality; bipolární
idiosynkrazie, C-P-C, REP test

Životopis G. A. Kellyho:

Narodil se na farmě v Kansasu jako jediné dítě zbožných, pracovitých rodičů, kt. mu věnovali značnou péči. Původně vystudoval matematiku a fyziku, pak se začal zajímat o sociální problémy a v Iowě absolvoval psychologii. Jako klinik používal freudovský přístup, který časem opustil; studoval řeč a poruchy čtení. Po válce se věnoval navrátivším se vojákům – válka stimulovala vývoj klinické P; GAK publikoval svou teorii O.Někt. díla: Psychologie osobních konstruktů (1955), Teorie osobnosti: Psychologie osobního konstruktu (1963)Jako jeden z prvních personologů zdůrazňoval kognitivní procesy – osoba je vědec.
Základem je filozofie kostruktového alternativismu – lidé hledají a využívají alternativní životní a kognitivní styly:

• vše je revidovatelné, nahraditelné
• nic není svaté, absolutně správné, … – vše vypadá jinak při pohledu z jiného úhlu
• vše ve světě interpretujeme – objektivní realita existuje, ale lidé ji percipují odl. způsobem
• konstruktová teorie se soustředí na proces/způsob, jak lidé percipují a interpretují své zážitky ve snaze porozumět svému P terénu

osoba = vědec

• vytváří pracovní hypotézy o realitě; jejich pomocí se snaží anticipovat a určovat běh událostí
• nejen vědci, ale všichni lidé usilují o předvídání vývoje, porozumění události; pomocí predikce snižují nejistotu, neurčitost
• podle této analogie jsou lidé orientování spíš na budoucnost; každé chování je v podstatě anticipační
• neustálé testování pohledu na realitu; všechny názory jsou pomíjivé
• čl. prostředí aktivně zpracovává, než na něj jen pasivně odpovídá; úsilí o dávání smyslu všemu možnému

Teorie osobního konstruktu se zaměřuje na p procesy umožňující organizovat a porozumět událostem. Osobní konstrukt = šablona k pojímání a zprac. reality.

• čl . se dívá na svět skrz své modely – konstrukty; konstrukt je idea (myšlenka) využívaná ke konstrukci a interpretaci, vysvětlování nebo predikci své zkušenosti
• pokud daný konstrukt spolehlivě anticipuje, osoba si ho ponechá; není-li hypotetická predikce potvrzena, je revidován, případně vyřazen
• všechny konstr. jsou bipolární a dichotomní – jádrem lidského myšlení je percipovat černobíle
• aby byl formulován konstrukt, musí být přítomny min. 3 elementy (události, myšlenky) – dva podobné a třetí něčím odlišný; vždy má dvě protikladné dimenze
• jsou produktem konkrétní osobní historie

formální vlastnosti konstruktů:

• rozsah vhodnosti – události, pro něž je k. relevantní, aplikovatelný (kon. dobro – zlo má široký rozsah vhodností; k. panenství-prostituce má užší uplatnění)
• ohnisko vhodnosti – rozsah událostí, na něž je jed. připraven daný konstrukt aplikovat – třeba čestný vs. nečestný aplikuje někdo v obchodních vztazích, někdo z hlediska politických vztahů aj.
• dimenze propustnost – nepropustnost – míra otevřenosti konstruktu novým, v němž dříve nezahrnutím info

typy konstruktů

• zajištěné konstrukty – škatulkový typ konstruktu, rigidita – co je dáno do jedné škatulky, nemůže být v jiné
• konstelační – elementy mohou náležet i jinam, ale jejich členství je upravováno – např. toto je obchodník s auty, musí být manipulativní, nepoctivý, …
• propoziční (situační) k. – otevřen alternativám; flexibilita

osobnost je konstruktem psychologa

• O je abstrakce, kterou personolog vytváří pro potřeby pozorování p procesů a dělání závěrů
• O se skládá z org. systému konstruktů; znát něčí O = znát, jak konstruuje osobní zkušenost