Jak zvládnout dětský tábor a stesk po domově


Víte to?

1. Zaškrtněte vše, co podle vás dítěti pomůže „přežít“ tábor:
 když s ním jede kamarád/ka
 možnost kdykoli se kontaktovat pomocí mobilu
 když na jednou zaplacený tábor jede, i když od začátku tvrdí, že se mu nechce
 posíláte mu pohledy nebo dopisy
 jede na tábor s bohatým programem
 přijedete za ním na neohlášenou návštěvu
 sdělíte mu, že se vám po něm stýská
 předem se s dítětem dohodnete a vylíčíte mu lákavý program
 má s sebou z domova nějakou oblíbenou drobnost
 slíbíte mu něco koupit, když na táboře i přes stesky zůstane do konce
 

 

Dětský tábor, hlavně ten úplně první, dá často citově zabrat dětem i jejich rodičům. Potomek posílá z tábora srdceryvné smsky zakončené „Maminko, tatínku, přijeďte si pro mě, mě se tady nelíbí“; rodiče si doma vyčítají, že své nešťastné dítě poslali do slzavého údolí.

:: Jak stesku předejít?

Zvažte dobře, zda je vaše dítě pro tábor zralé. Vydrží bez vás víkend u prarodičů? Chodí nebo chodilo do školky, do družiny, do zájmových kroužků? Tohle všechno jsou plusy. Úplně nejlepší je, když dítě navštěvuje oddíl, s nímž pak na tábor pojede.

Dále se s dítětem férově domluvte: už hodně předem ho jen tak nezávazně informujte o táborech obecně – jak to tam chodí a co tam může zažít. Pokud samo neprojeví zájem, poukažte na jiné děti, které také na nějaký tábor jedou, a zeptejte se ho, zda taky chce (stylem: „Chceš jet taky?“, nikoli: „NEchceš jet taky?“ – sami domyslíte, k jak odlišným odpovědím ten který typ otázky svádí). Když dítě řekne, že ano, je to první krok, ale vyhráno není – může si to do druhého dne rozmyslet. Pro odpověď „ne“ platí totéž. Pokud dítě tvrdošíjně odmítá, respektujte to a zkuste štěstí za rok. Jinak riskujete, že mu pořídíte trauma, a za třicet let se od svého dospělého potomka dozvíte, že se mu pořád zdá o tom, jak se na táboře bál a jak mu tam bylo smutno.

:: Jak dítěti pomoct zvládnout tábor?

Dovolte mu vzít si s sebou nějakou drobnost, která mu bude připomínat domov. Mobil je dost čertovská pomůcka a je lepší, když zůstane doma. Kromě rizika ztráty nebo poškození hrozí, že: vám dítě bude pod náhlým impulzem psát, jak je nešťastné a smutné (ale že za deset minut hraje celé rozesmáté volejbal nebo lítá po lese, to už nenapíše); se dozvíte, že za trest musí škrabat brambory (volat hned vedoucímu a chtít vysvětlení je jen pokračování nežádoucího vývoje); spadlo do potoka a všichni se smáli; mu nechutnal oběd atd atd. Pokud jste vybrali dobrý tábor, takové drobné příhody k němu patří a jsou pro dítě nesmírně cennými životními zkušenostmi, které by vaším zásahem byly pokaženy. Čili mobil raději nebrat – místo něho dítěti předepište obálky a nechte trochu vydělat Českou poštu.

Což platí i pro vás – napište mu aspoň dvakrát (lépe vícekrát), nejlépe tak, aby první dopis dostal váš táborník tak druhý až třetí den – to stesk často kulminuje. Neuškodíte ani balíčkem s nějakou symbolickou dobrotou. Do dopisů ani jinak určitě nepište, že se vám taky stýská – poinformujte potomka, co je doma nového a povzbuďte ho.

Většina táborů vyhlašuje návštěvní den, což berte jako rozkaz a hurá za dítětem. V jiné dny se neobjevujte.

:: Co když se dítěti stýská?

Pokud vás potomek opakovaně bombarduje stesky a touhou po domově, v první řadě se spojte s vedoucím a zeptejte se ho, jak vážně to vidí on/a: pokud vám potvrdí, že dítě je apatické, bez zájmu a energie, plačtivé a podobně, vezměte jej z tábora domů. Neberte to jako selhání dítěte – naopak na něj buďte co nejvlídnější a snažte se ho pochopit. Výčitky typu že to stálo spoustu peněz, že si teď musíte vzít kvůli němu dovolenou apod. nejsou v žádném případě na místě.

Častěji vám však vedoucí sdělí, že dítě je v pohodě. Pak si asi dovedete představit, že smutek na něj dolehne večer, když skončil program, všude je klid a je čas na myšlenky všeho druhu. Dítě si posmutní, usne, ráno je úplně v pořádku a dostalo jen cennou vývojovou lekci.

test emoční inteligence