K. Horneyová – neurotické potřeby, základní strategie

seznam použitých zkratek

sociokulturní teorie osobnosti 2/2

Horneyová se zabývala „neurotikem dnešní doby“ a etiologií neuróz vůbec. Neurotické poruchy jsou vzorce interpersonálního chování (behaviour patterns), získané v rodině.
Neurotické potřeby (trendy), vyskytující se v dospělosti, jsou jen pokračováním maladaptivních postojů v dětství. Vyznačují se nutkavostí a jsou nevědomé – jedinec buď nechápe význam svého chování, nebo jej špatně interpretuje. Slouží k překlenutí pocitů nejistoty a hostility – v tomto smyslu jsou na nich závislí všichni lidé, ovšem neurotické chování se vymyká běžným způsobům učení – fixace na neúspěšných strategiích a nedostatečný zřetel k vhodnosti té které reakce v konkrétní situaci. Neurotický charakter se vyznačuje sebeobviňováním, sebenenávistí, pocity méněcennosti, sebezničujícím chování a tzv. neurotickou skromností = paradoxní pýchou. Uvedené potřeby jsou neurotickými tehdy, stane-li se jedinec závislý na jedné z nich:

přehnaná potřeba pro

  • lásku a schválení – být milován, citlivost na kritiku a nevlídnost
  • mít partnera – kontrolu – závislost, strach z opuštění
  • omezení života do úzkých hranic – pořádek, nevyžadování, „skromnost“, podrobivost
  • moc – řídit, opovrhovat slabostmi
  • využívání druhých – a přitom mít hrůzu z toho být využíván a platit za hlupáka
  • sociální uznání – být obdivován a uznáván
  • osobní obdiv – vytvářet o sobě značně přehnanou představu, být ctěn a obdivován
  • osobní ambice – být nejlepší, ať to stojí cokoli, hrůza z nezdaru
  • soběstačnost a nezávislost – distanc od vztahů předpokládajících závazek, povinnost
  • dokonalost a nezranitelnost – být morální, bez chyb; dokonalost, ctnost

Tyto potřeby lze seskupit do tří kategorií, resp. strategií:

  • tíhnutí k lidem – povolnost, neprosazování se, závislost, přání být milován, chráněn a veden; „když se poddám, nemohu být poškozen“; vztahy s druhými jako ochrana před osamělostí a nepotřebností; tento postoj může maskovat agresivitu
  • oddalování se, postoj od lidí – uzavřenost, nezájem o emocionální vazby, nezájem, povrchnost, sebestřednost; „když se stáhnu, nemůže mi být ublíženo“; touha po nezávislosti a soběstačnosti
  • směřování proti lidem – hostilita, dominance, vykořisťování, ovládání; „když mám moc, nemůže mi nikdo ublížit“; život je boj, hledá, co se kde dá urvat; jakkoli přátelské chování je vždy prostředkem k dosažení kontroly a moci a zvýšení si prestiže nebo soc. pozice

Stejně jako neurotické potřeby i tyto strategie slouží k minimalizaci v dětství vytvořených pocitů úzkosti. I tady platí, že zdravý člověk uplatňuje tyto strategie střídavě a konflikt mezi nimi není prožíván. Neurotik mezi nimi nedokáže přecházet a užívá stále tutéž strategii bez ohledu na situaci.

Pohled KH na O ženy – proti závisti penisu staví „závist lůna“; ženy se často cítí ve srov. s muži méněcenné, a snaží se být více maskulinní, ale je to dáno jejich ekonomickou, psychickou a politickou závislostí na mužích; v celé historii byly ženy považovány za druhořadé občany a od dětství jsou socializovány ve směru percipování nadřazenosti mužů.

Skoro všichni současní lidé jsou neurotičtí; typickým symptomem doby je tzv. neurotická erotika, resp. neurotická potřeba lásky, která je nutkavá a neuroticky vystupňovaná. Neurotik potřebuje partnera jako oporu, ujišťovatele a stálého podavače důkazů lásky.

Kromě PT zdůrazňuje KH léčení duševních problémů svépomocí; život sám je ozdravným procesem a pomoci může i prožité neštěstí (člověk např. objeví lidi, kteří se za něj postaví a pomůžou mu).