PSYCHOWEB.czinterpersonální teorie psychiatrie, neopsychoanalytická sociální psychologie 1/2
shrnutí toho nejdůležitějšího:
Důraz na interpersonální vztahy, vliv kultury
Rané dětství, kojení
Potřeba uspokojení = odstranění úzkosti a potřeba bezpečí
Kognitivní vývoj – zkušenost prototaxické, parataxické a syntaxické
Personifikace (já a ne-já)
Tenze, somnolentní odpoutání, malevolentní transformace, dynamismy
Pocházel ze státu New York, byl potomkem irských emigrantů a v protestantském prostředí se cítil osamocen. Jeho matka byla chronicky nespokojená a málo vřelá, otec byl skromný a sem tam Harryho pochválil. I v rané dospělosti trpěl předsudky okolí a byl izolovaný a uzavřený; blízké vztahy vytvářel těžko. Absolvoval Chikagskou lékařskou fakultu, potom sloužil v armádě.
Během studia se seznámil s klasickou PA. Měl velké porozumění pro schizoidy a schizofreniky, s nimiž dovedl citlivě pracovat. Jako psychiatr posléze léčil i neurotiky, zejména obsedantní. Je zakladatelem tzv. washingtonské psychiatrické školy a časopisu Psychiatry. Angažoval se mj. v otázkách duševní hygieny a mezinárodních vztahů, pracoval pro UNESCO a WHO. Jako analytik byl první rodilým Američanem mezi zpravidla rakousko-německými imigranty. Hodně přednášel. Zemřel při pracování cestě po Evropě.
Některá díla: Interpersonální teorie psychiatrie (vydali kolegové po jeho smrti), Psychiatrické interview, Koncepce moderní psychiatrie. Přednášel a psal články, ale na psaní knih neměl nadání.
Sullivan klade důraz na interpersonální chování; osobnost podle něho neexistuje samostatně, nýbrž je výsledkem interpersonálních vztahů. Ty počínají v dětství a probíhají po celý život člověka. Psychiatrie je podle S. vědou o interpersonálních vztazích. Hlavním formujícím činitelem je kultura. Základními potřeba jsou potřeba uspokojení (spíše biologická) a potřeba bezpečí (společenská; vyhnutí se nejistotě a úzkosti). Poruchy chování vznikají při pokusech o odstranění úzkosti; ta vzniká zejména z konfliktu tendencí – totéž jednání uspokojí biologickou potřebu, ale jde proti potřebě bezpečí. Organismus se zbavuje úzkosti např. selektivní nepozorností (vytěsňováním určitých zážitků). Rozvoj osobnosti je podmíněn harmonií sociálních, sexuálních a kognitivních pochodů.
Kognitivní procesy se vyvíjejí ve třech stadiích:
• prototaxické – okamžité vnímané stavy vztažené zejména k interakci s okolím (kojení)
• parataxické – zážitky opatřené subjektivními významy; dítě chápe některé vztahy mezi událostmi, ale ještě ne kauzalitu
• syntaxické – verbálně zpracované zkušenosti; logické usuzování s využitím symbolů, jazyka a reflexe
Pro patologii má největší význam parataxické myšlení; v procesu parataxické distorze (podobné jako Freudův přenos) přenáší své negativní interpersonální zkušenosti z raného dětství do vztahu s T; v průběhu terapie se tyto obsahy analyzují, pacient se učí dosahovat uspokojení v interpersonálních vztazích. T se děje přestavbou osobnosti.