Gordon Willard Allport (1897-1967)

systematický eklekticismus 1/4

shrnutí toho nejdůležitějšího:
humanista, eklektik, idiografický – dispoziční přístup
O je něco a dělá něco; je dynamická; produktem determ. tendencí je char. myšlení a chov.
temperament + charakter; svoboda ano, ale omezená
rysy sjednocují S a R; rys a situace jsou funkčně závislé
rysy rysů; obecné rysy; „skutečné“ rysy
osobnostní dispozice – kardinální, centrální, sekundární
proprium – lidská podstata; vývoj v 8 stupních; > konečná instance – poznávající já
funkční autonomie
Sprangerovy typy hodnot > teoretický, soc., ekon., estet., nábož., politický
osobní zralost – výsledek stávání se; funkční autonomie, vědomá motivace

Narodil se ve státě Indiana jako nemladší ze 4 dětí; otec lékař; na zákl. a do stř. školy už v Clevelandu; rodiče zdůrazňovali hodnotu vzdělání. Trpěl soc. izolovaností, byl dobrý ve slovech a ubohý ve sportu. Na Harvardu absolvoval ekonomii a filozofii, pak učil v Istanbulu; cestou zpět se zastavil u Freuda ve Vídni, ale PA zatím nestudoval. Na Harvardu pak získal doktorát z psychologie; oženil se; chvíli studoval v Německu a Anglii. V Evropě na něj zapůsobila tvarová P a důraz na osobní individualitu; v USA se pak cítil mimo. Vyučoval na Harvardu – vedl tam historicky první kurs o teoriích osobnosti v USA; označován jako „děkan amerického studia osobnosti“. Byl váženým učitelem a badatelem, který přispěl ke studiu osobnosti, soc. P a etiky, spoluautor široce užívaných O testů. Zemřel na rakovinu dva roky po odchodu do důchodu.Některá díla: Osobnost: Psychologická interpretace (1937), Povaha předsudku (1954), Pattern and growth in personality (1961), Osobnost a společenský střet (setkání) (1960)GA usiloval o vědeckou objektivitu, zajímal se o společenské problémy, zkoumal předsudky. Byl humanista, přátelil se s Rogersem, Lewinem a Gardnerem Murphym (první „bratranci jeho myšlení“). Eklekticismus pojímal jako výběr a sjednocení pravdivého z více teorií; jako kavčí eklekticismus označoval formu, která hromadí vzájemně nesouvisející myšlenky, jako systematický eklekticismus pak takovou formu, která z různých příspěvků tvoří jednotnou, integrovanou strukturu. Byl ovlivněn gestaltP, PA, Lewinovou teorií pole, rysovou teorií a beh.

Allportův eklekticismus – u Freuda je ústředním tématem princip slasti, u Adlera usilování o nadřazenost; Dollard a Miller mají za základní proces sled podnět-odezva, Skinner operantní podmiňování; Allportova teorie takový jednotící činitel postrádá – GA vybral urč. myšlenky a stavěl vedle sebe často opačné přístupy, mezi nimiž hledal střední cestu.
GA byl přesvědčen, že každá teorie je založena na filozofickém vztažném rámci – PA spočívá na fyzikalismu a naturalismu, personalistický postoj je spjat s idealismem, protestantskou teologií, …

Usiloval o poznání lidského chování a úctu k jedinci – modely člověk-stroj neodmítal, ale nechtěl je zdůrazňovat více, než přístup empiricko-humanistický. Upřednostňoval idiografický přístup ke studiu O, avšak svoji teorii vyvažoval (všeobecně převládajícím) přístupem nomotetickým. Dispoziční přístup k O předpokládá, že nejsou dva lidé stejní; každý jedná konzistentním a přitom odlišným způsobem, než jiný.

Analyzoval přes 50 definic osobnosti. Odmítal O jako vyvozenou z chování: „Osobnost je něco a dělá něco„. O je dynamická, nikoli statická, je třeba jí vnímat v neustálém stávání se; rozvíjí se po celý život a svou povahou je psychofyzická (= společné fungování těla a mysli). O obsahuje determinující tendence, které při podnětu odstartují akce, prozrazující pravou povahu jedince. Vše, co jedinec činí, označuje GA jako charakteristické chování a myšlení. „O je dynamická organizace těch psychofyz. systémů v jedinci, které determinují jeho char. chování a myšlení.“
Toto jeho pojetí spadá do koncepcí humanistické psychologie, k níž se v 1950″s přihlásil.

Stejně jako Fromm i GA rozlišuje temperament jako surovinu a charakter jako zhodnocenou osobnost (etický pojem) coby dvě stránky O (nikoli zvláštní oblasti v O). Existencialismus hlásá absolutní svobodu, determinismus naprostou nesvobodu – GA jde prostředkem – člověk může utvářet svůj život, ale jen omezeně – omez. – fyziolog. potřeby, dřívější zkušenosti a aktuálně působící vlivy prostředí. Existencialismem postulovanou hnací sílu k růstu a naplňování smyslu, touhu po individuaci a autonomii uznává.