PSYCHOWEB.czhumanistická PA , neoPA, psychosociální teorie 1/2
shrnutí toho nejdůležitějšího:
PA s důrazem na společnost, svoboda, humanistická etika
Temperament a charakter; socializace a asimilace
Charakter produktivní a neproduktivní > receptivní, kořistnická, hromadivá a tržní orientace
Potřeba vztaženosti, transcendence, zakořeněnosti, identity a orientačního rámce
Zralá láska, schopnost milovat
Narodil se ve Frankfurtu nad Mohanem v ortodoxní židovské rodině, setkal se s antisemitskými postoji Němců a poznal i nesnášenlivost Židů. Sám sebe líčí jako neurotické, úzkostné dítě. 1. sv. válka – zdrcen lidskou destruktivitou a iracioonalitou. Vedle zájmu o filozofii a sociologii se zabýval psychologií, kterou vystudoval na Heidelberské univerzitě. Zajímali ho Freud a Marx, pokusil se o syntézu jejich teorií – Marxovy myšlenky použil jako sociální rámec, do něhož integroval Freudovy psychologické prvky. Celý život se zajímal o marxistický socialismus.
Byl vycvičen v PA, seznámil se s Karen Horneyovou. Původně praktikoval klasickou PA, pak se od ní odchýlil, zejm. od její „zúžené“ teorie libida. V roce 1934 emigroval do USA, učil na PA institutu, kde se opět setkal s KH. Ta se postavila proti tomu, aby na institutu učil bez lékařského vzdělání; Fromm po určitých restriktivních opatřeních vůči jeho osobě z institutu odešel a na protest proti tomu tak učinilo i několik jeho kolegů. V roce 1949 se přestěhoval do Mexika kvůli artróze své manželky, inicioval zde (1957) výzkum vlivu industrializace na mexické venkovany. V 70. letech se přesunul do Švýcarska, kde žil až do své smrti.
Některá díla: Strach ze svobody, Mít nebo být, Lidské srdce, Umění milovat, Anatomie lidské destruktivity, Člověk a psychoanalýza
EF kladl důraz na společenský kontext lidské existence, na důležitost uvědomění si sebe samého a vlastní vnitřní hodnoty. Základním aspektem povahy je svoboda, ale mnozí lidé nejsou ochotni si jí užívat, čímž umožňují diktátorské systémy. Hlavním problémem společnosti je volba mezi „robotismem“ a „humanistickým socialismem“ – spolupráce, aktivita, odpovědnost, člověk využívá kapitálu a ne naopak. Kladl důraz na humanistickou etiku v protikladu k etice autoritativní a ryze subjektivní: štěstí je účastí na štěstí druhých.
Lidská existence je kvalitativně odlišná od živočichů; člověk není instinktivně předurčen, ale také ztratil původní spojení s přírodou. Postupně si uvědomuje tragičnost svého osudu – přání být součástí přírody a zároveň se z ní vydělovat; proces „osvobození“ – tedy uvědomění si své oddělenosti od přírody a jiných lidí vede k pocitům osamocení, beznaděje a nicotnosti.
Lidé již dlouho usilují o stále větší individualizaci, ovšem dnešní míra autonomie pociťovaná příslušníky záp. kultury byla dosažena za cenu nejistoty a pocitů osobní bezvýznamnosti.
Konflikty – úsilí o svobodu vyvolává pocity odcizení vůči přírodě a spol.; přání mít moc nad svým životem a současně cítit blízkost a spojení s druhými.
Bojovat s pocity osamocení a bezmoci lze:
- aktivní činností, spontánní aktivitou – únik před těmito pomoci pomocí prožitků a pozitivní svobody (být sám sebou a neztratit přitom ze zřetele soc. realitu); práce, láska
- vytvoření neproduktivního svazku se světem: autoritarismus – spojit své já s něčím mimo sebe; masochistická forma – submisivita, závislost, sebe-ponižování; sadistická forma – využívat, ovládat; destruktivismus – ničení
- konformita automatu – konvence, konformita, podřizování se požadavkům a normám; být takový, jako jsou všichni ostatní
> jsou to obranné mech., které neodstraňují příčiny ani neřeší problém existence, ale činí život možným; proniknout k nim lze PA technikami (volné asoc., výklad snů, …)