nádech (inspirace)
•    plíce jsou při dýchání pasivní, 60% plicní ventilace zajišťuje bránice; v klidu se posouvá o 1-2 cm, při námaze až o 10 cm; dále mezižeberní, prsní a břišní svaly
•    hrudní dýchání – u Ž (klid pro plod); břišní dých. – u M
•    rozšíření hrudníku – plíce se pasivně roztáhnou > podtlak a nasátí vzduchu; citl. zakončení ukončí nádech; vlivem gravitace a pružnosti plic se smršťují (přetlak) > vzduch ven

výdech (expirace)
•    pasivní děj, na konci se zapojují mezižeb. svaly

•    klidový dechový objem – 500 ml, při námaze až 2 l
•    vitální kapacita plic – kolik max. lze vdechnou na jeden nádech – 3-4 l (spirometr)

pneumotorax
•    při porušení pohrudnice se plíce smrští
•    pokud praskne plicní tkáň > vzduch do pohrudnice
•    otevřený, zavřený, ventilový > při nádechu se díra otevře, při výdechu zavře > tím neustále stoupá tlak > utlačování srdce

řízení dýchání
•    do jisté míry volní (ale zabít se nedýcháním nelze)
•    automatické – speciální nerv. centra na úrovni prodl. míchy a Varolova mostu – inspirační a expirační skup. neuronů
•    12-16 x za min.

•    tkáně jsou citlivé na množství CO₂ více než na O₂ – CO₂ zyvš. pH krve
•    strečové receptory – podráždí se při roztržení hrudní stěny
•    teplota těla, tepl. vnějšího prostř.
•    hormony (stresové aj.)
•    receptory bolesti, tlaku krve
•    mechano- a chemoreceptory ve svalech – při fyz. Č
•    nadřaz. centra – hypothalamus, limb. systém
•    (syndrom Ondininy kletby – vyřazení automat. dých. center, vzácné, u infekcí)

transport krevních plynů
•    výměna O₂ a CO₂ se ve sklípcích děje difúzí – plyn musí překonat respirační epitel (stěnu sklípku), stěnu kapiláry a cytoplazmatickou membránu erytrocytu
•    O₂ přenášen hemoglobinem – váže se na železo a vzniká oxyhemoglobin
•    CO₂ je volně rozpuštěn v plazmě, váže se na hemoglobin (vzniká karbaminohemogl.), nejvíce se ho váže v plazmě ve formě uhličitanů