John Dollard

Narozen ve Wisconsinu, vystudoval na Chicagské univerzitě sociologii a ve třicátých letech začal v studovat v Berlíně na PA institutu. Pak učil na Yale antropologii, soc. a P, odkud odešel jako emeritní profesor v r. 69. Během války zkoumal chování vojáků v bitvách.Neal E. Miller

Pochází rovněž z Wisconsinu (Milwaukee); získal doktorát na Yale, kde spolupracoval s Dollardem a Hullem, kteří ho významně ovlivnili. Prodělal PA výcvik ve Vídni. Později učil na Yale a byl profesorem na Rockefellerově univerzitě.
Společná díla: Osobnost a PT (1950), Frustrace a agrese (+Mowrer, Doob a Sears, 1939), Sociální učení a napodobování (1941)

Dollard i Miller byli orientováni behavioristicky, ale oba prodělali též PA výcvik, a tak se v jejich teorii prolíná PA a beh. v kontextu daného soc. prostředí („spojit vitalitu PA, přísnost laboratoře a danosti kultury“).  Jsou představiteli tzv. subjektivního beh. V rámci sledu S-R usilovali o vysvětlení středního článku – O (její prožívání, nevědomí, podstata, vývoj, …).

V procesu učení „musí být učící se jedinec k odezvě puzen – motivován a za její provedení za přítomnosti signálu potom odměněn … aby se někdo učil, musí něco chtít, něčeho si všimnout, něco udělat a něco získat … těmito činiteli jsou pudová potřeba, signál, odezva a zpevnění.“

pudová potřeba (pud. excitace, drive)

• jakýkoli podnět (též motivace), který vyvolá odezvu
• vnější událost, primární pudová potřeba (hlad, zima, …) nebo sekundární potřeba (návyk na podkladě prim. potřeby)

signál (podnět, cue)

• potřeba žene k jednání, signál  určuje typ odezvy
• modifikuje motivující sílu potřeby – ta je specifičtější
• je-li hodně intenzivní, stává se potřebou a pudí jedince k činu

odezva

• vyvolávána motivační silou potřeby a směrovým působením signálu
• podmínkou učení je přítomnost a zpevnění odezvy
• úspěch výchovy často závisí na schopnosti vychovatele vyvolat vhodné odezvy, které poskytnou příležitost ke zpevnění
• některé se stávají signálem (strach – nejprve odezva na zvuk, a sám spouští sled dalších dějů)

zpevnění

• = redukce (uspokojení) potřeby
• každá událost, která zesiluje tendenci opakovat odezvu proto, že výsledkem je redukce potřeby

návyk

• výsledek zpevňování sledu podnět (signál) > odezva
• jedinec se učí návykům prostř. zpevnění

Osobnost není vrozená – je výsledkem procesu vytváření návyků, resp. osvojováním repertoáru sekundárních potřeb. Člověk se rodí s primárními potřebami, které mu zpočátku umožňují přežít (bolest, hlad, …). O je tvořena soustavou individuálně příznačných návyků, je fasádou, za níž se podle typu sockul. prostředí skrývají vrozené – primární potřeby jako její základ.
Neutrální signál po několika spojeních s primárních potřebou získá schopnost vyvolávat odezvu – tak se stane sekundární potřebou. Sek. potř. slouží k přežití v daném sockul. prostředí.

Ve vývoji O má význam prvních 6 let. Spolu se sekundárními potřebami se dítě seznamuje i se sekundárním zpevněním (úsměv, poděkování, peníze na zmrzlinu …). Dollard a Miller doporučují zejména v prvních dvou letech dítě všemožně podporovat, zejména v situacích:

• krmení
• nácviku čistotnosti
• raných sexuálních projevů
• nácviku ovládání hněvu

Nevědomí se skládá z pudových potřeb, signálů a odezev, které nejsou jedincem plně chápány či uvědomovány. Dítě třeba říká „máma“, ale neví přesně, o čem všem to je. Velká část soc. učení probíhá nevědomě. Dospělí neurotici např. zase nedokážou popsat své konflikty.

Neurózy jsou podle DM nevědomé konflikty, které díky rodičům má dítě naučené v raném dětství (málo podpory nebo podnětů, tresty za sexuální zvědavost, …). Konflikty jsou typu +-, –, ++. Nevědomé konflikty vyvolávají úzkost a podněcují vznik neuróz. Protože jsou však neurózy naučeny, mohou být také odnaučeny.