Předvědecká psychologie

•    hlavně Řecko 6 – … st. př.n.l.
•    nový názor, že myšlení je v mozku; není řízeno bohem > tedy kde mysl získává myšlenkový materiál?
•    Protagoras (5. st.), sofista; >> z vnímání (před ním totéž tvrdil Alkamaion); absolutní pravda není – „Mírou všech věcí je člověk“
•    Démokritos (460-362) – taktéž vnímání; vše je z atomů
•    Hippokrates (460-347) – zab. se patologií; jsou-li tělní tekutiny v rovnováze, mozek funguje (krev – oheň; hlen – voda; černá žluč – země; žluč – vzduch; navázal na Empedoklovy 4 hl. substance); proto např. pouštění žilou při nerovnováze; choroby nesesílají bohové, mají biochem. základ

Sokrates (469-399)
•    hl. etika, jeho dílo známé od jeho žáků Platona a Xenofona
•    dialektická technika – nejen přednášky, ale i otázky, kterými vedl studenty k odpovědím (označoval se za porodní bábu myšlenek); dialektika nicméně nemůže objevovat nová fakta
•    vědění = vzpomínky, které máme v sobě (educatio = vyvádět) duše je nesmrtelná, je nezávislá na tělě > základ dualismu

Platon (Aristokles; 427-347)
•    žád Sokrata; 387 zal. Academii
•    vnímání není zdrojem poznání, info ze smyslů jsou klamné; skutečné vědomosti jsou abstrakce a pojmy odvozené dedukcí
•    objekty vnímání jsou iluze, omyl, pomíjivé; vrozené ideje jsou reálné a pravdivé (židle zchátrá, ale její abstraktní forma – idea – žije dál) > jeskyně
•    3 úrovně duše – spřežení: a) duch – vůle; b) choutky – touha; c) rozum – myšlení (vozataj) >> id, ego, superego; choutky nemají být odstraněny, ale ovládány
•    paměť = psaní na voskové destičky (úhledně vs. nepřehledně, čistá vs. špinavá) > Locke a Watson

Aristoteles (384-322)
•    Platonův žák, vychovával Alexandra Velikého
•    otec lékař, taky studoval medicínu, všestranný, 2x ženatý
•    podvakrát nezvolen do čela Academie, tak založil 333 Lykeion
•    napadán pro svůj makedonský původ uprchnul 321 z Athén, aby „je uchránil druhého prohřešení se proti filozofii (po Sokratovi)
•    empirik (teoriím se má věřit, pokud jsou potvrzeny pozorovanými fakty), realista, nejen dedukce – též indukce
•    vnímání je základním materiálem poznání
•    mysl je v srdci, mozek ochlazuje krev
•    rozum a intelekt organizuje info na zákl. smysl. vjemů (intelektem poznáváme podobnosti předmětů; indukcí – pojmy, principy)
•    De Anima (O duši) – duše je forma, esence těla; duše je neoddělitelná od těla (monismus proti Platonovu dualismu, podle něhož je duše vězněm těla a chce uniknout)
•    funkcionalismus – psýché je proces; je tím, co dělá
•    duše se nerodí s poznáním (x Platon)
•    asociační zákony – podobnost, kontrast, blízkost
•    paměť – suchá, mokrá; význam opakování; vliv emocí na zapamatování

…
…
…

Wilhelm Wundt (1832-1920)
•    prosinec 1879, Konvikt – Lipská Uni. – WW se dvěma studenty pokus, jak dlouhá doba uplyne od zvuku k reakci
•    už před tím pokusy Weber, Fetchner, Helmholtz a Donders, ale až po r. 1879 se Lipská uni stala střediskem P a vznikl zde první oficiální P institut
•    WW se zaměřil na vědomé duš. procesy, odmítl introspekci a propagoval experiment; rozvinul exp. metody, které již před ním užívali Fetchner a Donders
•    Spíše podprůměrný žák, roztěkaný; spravil se až na medicíně, kterou 1855 dokončil jako nejlepší student. Medicína ho moc nebrala, seznámil se Helmholtzem a začal se zajímat o fyziologii. Ve 30 letech uvedl ve svém článku, že P může být vědou jen jako založená na exp. výzkumu. Po úspěchu knihy Principy fyziologické psychologie (nebo snad Základy exp. P?, orig. Grundzuege der physiologischen Psychologie) se přes Curych dostal do Lipska. Jeho přednášky byly velmi populární; doma odměřený, na uni dogmatický a pedant, považoval se za prominenta.
•    zab. se introspekcí, ale jen jednoduchými, bezprostředními vjemy a pocity
•    dvojí reakční čas – reagovat na zvuk – cca 0,1 sec., uvědomit si dopad kuličky – cca 0,2 sec.
•    časem došel k názoru, že experimentálně nelze zkoumat celou p – jen pocity, vjemy, ale např. myšlení aj. pouze pozorováním a jinými meodami > zpočátku bral celou P jako přírodní vědu, pak zmírnil – vše nejde zkoumat experimentálně, vědecky
•    objektivní velikost rozsahu pozornosti: 4-6 prvků
•    měření „asociační doby“ – cca 3/4 sec.
•    v jeho P není patrné jediné ústřední téma
•    psycho-fyzický paralelismus (ne dualismus) – vědomí existuje souběžně s Č NS
•    byl proti praktické aplikaci P, odmítal práci se zvířaty (žádná introspekce) a P W. Jamese
•    měl velký, ale přece ne tak významný vliv na P (vyškolil mnoho lidí, zdokonalil exp. metody a napsal řadu závažných knih vs. nesouhlas s aplikacemi a zabývání se např. hypnózou přišlo leckomu málo vědecké)