Literární ochutnávka
Alice Millerová: Cesty života. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2001
Čtěte, přitahuje-li vás psychoanalýza.
Dialogy často působí velmi neautentickým dojmem; připomínají spíše pečlivě připravené projevy než spontánní sdělení.
> zodpovědnost sama za sebe; týrání a bití; zneužití regrese člověka do bezmocného dítěte; popření traumat z dětství a omlouvání svých rodičů
Claudia a Daniel – kdysi spolu jakoby chodili, ale nic z toho; setkali se po 30 letech.
Claudiin manžel nesnesl její blízkost, ona si myslela, že je to maska, za kterou je vřelost; on se ale nechtěl otevřít a chtěl mít klid.
Claudia byla svým rodičům vždy po ruce, plnila jejich potřeby; otec alkoholik, matka měla rakovinu; C žila v kombinaci extrémní bezmoci a nadměrné zodpovědnosti. S D nevěřila svému štěstí, že by mohla s někým takovým žít, proto potlačila své city, aby netrpěla jako v dětství. Seznámila se s mužem, o němž si myslela, že nikdy nezačne pít a nikdy ji neopustí – trpěla nevyrovnaností otce a chtěla stabilního muže. D byl zranitelný; Max ne, ale intelektualizacemi potlačoval city. C pochopila, že má možnost volby a nemusí se pořád obětovat a čekat, že se druhý změní, když přitom nechce. C chtěla dítě proto, že byla vyhladovělá po lásce, chtěla dávat. Po narození holčičky naprosto důvěřovala odborníkům aniž tušila, co se v dítěti děje. Podle PA Dolto se novorozenci orientují podle matčiny vůně; C dovolila, aby dítě odnesli = průšvih. Od dcery očekávala pak to co se očekávalo od ní. že všechno pochopí sama a poddá se osudu; měla málo sebedůvěry. C byla v pozici matky, která od dítěte očekává, že bude šťastné a osvobodí ji tak od tíhy provinění.
Daniel myslel, že bude umět porozumět každé ženě, protože jeho matka od něho chtěla spoustu pochopení. Oba si zvolili partnery, s nimiž opakovali beznadějné úsilí z dětství; chtěli v nich v podstatě změnit své rodiče. Bonding – vizuálně tělesný kontakt s novorozencem; citlivost k signálům novorozence začíná tam, kde se přestáváme bránit vlastní minulosti.
Dítě mělo problémy kvůli odběru krve z paty – trauma. Nečekat od dítěte, že nás osvobodí od vlastního strachu; pocity sdělit a popsat, ale nepřenášet na druhé. Otázkám se vyhýbáme snad proto, že se bojíme odpovědí.
Sandra – konfliktní, studený vztah s otcem
Vadilo jí setkat se s ním a zase pouze konvenční fráze; manžel jí řekl, proč dělat to, co se ti protiví – řekni mu otevřeně, o co jde; na jeho reakci už přece dávno nejsi závislá. S se totiž stále chovala, jakoby hrozilo nebezpečí za upřímnost, jako v dětství. Řekla otci, že jí mrzelo, že se jí nikdy neptal, jak se cítí (to by mě nenapadlo, ptát se na to dítěte …); jeho v dětství nikdo neutěšoval, proto si myslel, že je to tak OK. Své potřeby vydával za lásku, dával jí klystýry, ale ona jen somatizovala psychické utrpení. Rozhovor s otcem zbavil S sebeklamů, přestože se nerozešli právě v míru; pravda bolí, ale je lepší než nejistota. Internalizoval, že bití jí jako dítěti prospívalo – z takového přesvědčení mluví strach jejího vnitřního dítěte z rodičů – chování rodičů je třeba vždy považovat za správné a omlouvat ho, idealizovat. Minulost se nezmění, její následky ale ano, chce to o nich nemlčet.
Anika – konfliktní vztah s matkou, která nevěnovala pozornost jejím potřebám
A chtěla pro matku jen to nejlepší; matka si svůj strach kompenzovala uplatňováním moci nad A; trápila ji stejně, jako byla sama trápena jako dítě. Mlčeti zlato – tím ubíjela energii Aniky, nutila ji k zamlčování jejích potřeb. Nenaučila se milovat, protože nemilovala ani sama sebe – jak, když se skoro neznala? Člověk se učí poznávat prostř. své matky. A vzdala přesvědčit svou matku o pravdě, nechtěla ji poznat.
Na jakém principu působí vůdci a guruové?
Lidé vyrůstající svobodně, jejichž svébytnost byla v dětství tolerována, se těžko vydají napospas nějaké sektě. V sektách vládnou mechanismy na popření svobody myšlení, cítění i jednání. Lidé ani nezjistí, že byli indoktrinováni; nic jiného v dětství nepoznali. Jsou nevědomě manipulováni pomocí potlačeného a nereflektovaného příběhu svého dětství.
Mnoho guruů neplánuje svoji vůdčí kariéru; guruové se z nich stanou až vlivem moci nad skupinou (Feeling Therapy). Naučili se, jak člověka vrhnout zpět do bezmocného dítěte a pomocí regrese je ovládat. Lidé jednají automaticky, poslouchají vychovatele tak, jako v dětství.
Mnoho vůdců hledá ve svých přívržencích ochranu před vlastním strachem; sami se snaží na symbolické rovině uniknout dětské bezmoci. Shlížejí se v obdivu svých členů a ztrácejí vztah s realitou. Hitler si myslel, že obdiv davu potvrzuje jeho velikost; zapomněl, že tento obdiv vzbudil lžemi, a považoval se za génia. Jásot mas je jako droga pro vůdce a jásající dav si neuvědomí, že on je používá jen k tomuto účelu.
Duše může myslet a jednat jen na základě své minulosti.
Jak vzniká nenávist?
Někdejší iluze dítěte je třeba poznat a pochopit; hlavně nepopírat utrpení v dětství. Bojíme se, že ztratíme lásku k rodičům a milé vzpomínky. V dospělosti ovšem dovedeme pochopit, proč nám ublížili, aniž si to přiznali. Dítě neví, proč mu ubližují lidé, které miluje; proto týrání přisoudí jiné – pozitivní – hodnocení a i v dospělosti setrvávají v pozici dítěte a své rodiče a jejich chyby si idealizují. Prožité násilí pak mohou pokládat samo o sobě za dobré; popření násilí z dětství pak přenáší na jiné lidi. Hodné, nenápadné a poslušné dítě, které nekriticky plnilo příkazy dospělých, se pak může stát esesákem. Všichni násilníci byli v dětství vystaveni krutosti, kterou popírali a to je dovedlo k odvetným akcím.
Nevědomé vzpomínky tlačí člověka do neustálého opakování potlačených scén; dotyčný vytváří situace, v nichž přebírá aktivní roli a tím se snaží uniknout dětské bezmocnosti a nevědomému strachu.
Podle AM je nenávist následek zloby a zoufalství dítěte, zneuznaného v době, kdy ještě neumělo mluvit. Potlačený vztek na rodiče přesune na obětní beránky a údajné nepřátele. Nevědomé emoce potřebují svůj objekt vyjádření. (Hitler byl v dětství týrán a zesměšňován otcem, ale city k němu popřel; jeho otec byl poloviční Žid; H chtěl osvobodit Německo a celý svět od židovské krve, aby se osvobodil od svého strachu v dětství.)
Týrání a nedostatek lásky vede k zakrnění nebo nedostatečnému rozvinutí urč. mozkových oblastí; zejména se nevyvinou urč. emoce. Člověk nesmí své dítě bít.
Traumata sama o sobě nevedou k násilnictví, ale vede k němu způsob jejich zpracování. Lekce prvních tří let je nesmazatelná. Tresty jsou založeny na předpokladu, že dítě jedná ve zlém úmyslu.