• materialista, odmítal duši; všechny duševní jevy jsou výsledky hmotných procesů
• klasické podmiňování: spojení dvou podnětů
• nepodmíněný podnět – unconditioned stimulus Su vyvolá reakci svou vlastní povahou (maso > sliny)
• druhý podnět je sám o sobě neutrální; spojením s Su však získává podnětovou účinnost > podnět – conditioned stimulus Sc (zvuk zvonku)
• nepodmíněná reakce – uncond. response Ru je reakci na Su
• reakce – cond. response Rc je reakcí na Sc

John Broadus Watson (1878-1958)

• vůdčí představitel klasického behaviorismu
• v reakci na introspektivní přístupy uvedl, že aktuální chování se má studovat a ne o něm hloubat; buď se psychologie přemění na přírodní vědu, nebo bude pohřbena
• původně – individuální zvláštnosti jsou dány různými zkušenostmi, jejichž vlivu byl jedinec vystaven; nitro člověka se skládá z imanentních struktur a zvyků
• později pojal člověka jako mechanismus, jehož činnost je výsledkem působení prostředí (vrozené NR a získané PP způsoby reakcí)
• procesem učení a nahodilými styky s okolím se tvoří způsoby odpověďového chování > osobnost je produktem soustavy zvyků; vývojovým cílem je osvojit si takovou sadu zvyků, která umožňuje účinné přizpůsobení se a přežití
• všemocnost výchovy – ze zdravého novorozence lze učinit cokoliv

 C. Tolman (1889-1959)

• neobehaviorista, revize klasického behaviorismu – do vztahu S-R vložil intervenující proměnnou
• v souladu s Watsonem uznává pouze objektivně testovatelné fenomény
• v obsahu a způsobu chování přisuzuje mimořádný význam jeho cílovému zaměření – tato zaměřenost vstupuje mezi S a R: model S – O – R > chování je funkce podnětu a osobnosti, tj. zpracování situace jedincem
• hlavní interv. prom. jsou pudy (drive) – impulz pudící jedince k uspokojení nějaké potřeby > pudy způsobují, že organismus tenduje v určité situaci určitým způsobem reagovat
• základní pudy prvního řádu – apetence a averze, spojeny s fyziolog. excitací, z níž pramení specifické fyziolog. stavy (hlad po potravě, po sexu, odpočinku, …)
• pudy (puzení) druhého řádu – sociálně naučené; průbojnost, družnost, …

Clark L. Hull (1884-1952)

• základy teorie učení, kterou dále rozprcovali Dollard a Miller
• model R = f(S, O) (Drap.: aplikoval sled S>R na lidské chování)
• základní determinantou chování je pud – drive; na síle puzení závisí síla (potenciál) reakce, na povaze puzení pak charakter chování
• pud je objektivně testovatelná komponenta chování
• podle něj jsou podněty účinné proto, že redukují (vrozené) pudové potřeby (drive) organismu > reakce jsou tedy zpevňovány prostřednictvím redukce popudů (pudových potřeb)
• je-li redukována síla pudové potřeby, je to odměnou pro organismus, který se takto učí
• anticipačními reakcemi (předcházejícími redukci) odpovídá organismus proto, že spojení podnětu, odezvy a odměny vede k vytvoření jistých návyků
• zkoumal i jev odkladu zpevnění v procesu učení a analyzoval chování jako řetězec elementárních S-R článků
• na jeho teorii navázali i představitelé faktor. analýzy (Cattell, Guidford a Eysenck)