Co to je anorgasmie
Anorgasmie patří do početné rodiny sexuálních dysfunkcí a bývá jednoduše definována jako neschopnost dosáhnout orgasmu při patřičné stimulaci (dráždění). Za anorgasmii se někdy považuje i schopnost prožít orgasmus pouze po velice dlouhé a intenzivní stimulaci mimo pohlavní styk.
Anorgasmie je porucha sexuálního reakčního cyklu, který má čtyři fáze:
- apetenci
- vzrušení
- vyvrcholení
- uvolnění
Následuje tzv. refrakční fáze, v níž případná stimulace nevede k sexuálnímu vzrušení a jejíž délka je ryze individuální. Délkou této refrakční fáze je určeno, za jako dlouho po orgasmu je člověk schopen dalšího vyvrcholení.
U anorgasmie tedy nedojde k třetímu kroku reakčního cyklu, tj. k vyvrcholení. Rozlišuje se anorgasmie primární, sekundární a situačně podmíněná.
- O primární anorgasmii mluvíme tehdy, je-li přítomna celoživotně, tj. daný jedinec nikdy v životě neprožil orgasmus.
- Sekundární anorgasmie je přítomna, když jedinec dříve orgasmus prožíval, ale není toho schopen v současné době.
- A konečně o situačně podmíněnou anorgasmii jde v případě, že jedinec má blokováno prožívání orgasmu pouze v určitých situacích, např. není schopen vyvrcholení s partnerem, pokud u nich v domě spí nějaká návštěva.
Příčiny anorgasmie
Normální fungování sexuality je podmíněno souhrou mnoha tělesných systémů – nervového, kardiovaskulárního (srdečně-cévního) a endokrinního (žlázy s vnitřní sekrecí). Příčiny anorgasmie je tedy možné hledat v těchto systémech, ale rovněž na úrovni psychiky; psychické problémy se přitom nacházejí za většinou sexuálních dysfunkcí včetně anorgasmie. Nelze ovšem podcenit žádný bio-psycho-sociální problém.
Obvykle se příčiny anorgasmie rozdělují na biologické a psychické. Pokud jde o jednotlivá vývojová stadia, příčina může být už v poškození plodu během intrauterinního (nitroděložního) období (léky, stres). Během dospívání může mladému člověku ublížit nevhodná výchova, nedostatečné nebo neadekvátně podané poučení o věcech sexu, negativně působí i konflikty v rodině a nefungující komunikace včetně tabuizování sexu. Rovněž v dospělém věku se mohou vyskytnout nepříznivě působící faktory – např. partnerské neshody nebo znásilnění. Zmíněné negativní zážitky, chybějící osvěta, tabuizování nebo prezentování sexuality jako něčeho nečistého a hříšného mohou vyústit v pocity viny, úzkost, strach ze selhání nebo snahu dosáhnout orgasmu za každou cenu, přičemž toto všechno může mít zásadní význam u osob s dysfunkčním (nefungujícím) orgasmem.
Problémem číslo jedna bývá úzkost. Ta může mít jen přechodné trvání, je-li např. důsledkem pracovního přetížení, nebo může trvat dlouhodobě, pokud je na jejím pozadí kupř. negativní postoj k sexu. Mezi biologické faktory lze řadit již zmíněné vlivy během těhotenství, dále pak nejrůznější poruchy a choroby a v neposlední řadě některé léky. Pro normální fungování sexuality obecně je nutné neporušené cévní zásobení pohlavních orgánů a jejich inervace. Činnost cévních a nervových systémů narušuje celá řada onemocnění – jde o psychiatrické poruchy (schizofrenie, deprese), neurologická onemocnění (porušení míchy, roztroušená skleróza), endokrinní (diabetes – cukrovka) a kardiovaskulární poruchy, urologické a gynekologické chorobné stavy a další. Znevýhodňujícím faktorem je chronická bolest, zásadní vliv mohou mít všechny návykové látky a rovněž léky ovlivňující hospodaření s dopaminem, acetylcholinem a s mnoha hormony. Odhaduje se ovšem, že 90% případů anorgasmie lze přičíst na vrub psychologickým faktorům.