Alfred Adler – individuální psychologie

seznam použitých zkratek

Alfred Adler (07.02.1870-25.05.1937)

 individuální psychologie; druhá škola vídeňské psychologie 1/2

shrnutí toho nejdůležitějšího:
jednota O, zaměřenost na cíl, schopnost utvářet si vl. osud
soc. podmínky formování O, cit pospolitosti
pocit méněcennosti – úsilí o nadřazenost (maskulinní proces, vůle k moci)
pocit méněcennosti – zákl. motivační činitel; fiktivní finalismus – univerz. motivační tendence
individuální životní styl – systém zvolených cílů
orgánová méněcennost, psychosomatický vztah
sourozenecké pořadí
práce, přátelství, láska

Životopis Alfreda Adlera:

Byl Žid, ale netrpěl kulturním odcizením jako SF; po třicítce přestoupil na protestantskou víru, jíž pokládal za kulturně otevřenější než judaismus. Druhorozené dítě, fixován spíše na otce; jako tříletému mu umřel ml. bratr vedle v posteli. Jako dítě trpěl křivicí (rachitidou), nemohl si hrát s vrstevníky, ale ti jej neodmítali. Ve škole nic moc, hl. v matematice, pak se ale vzchopil, vystudoval lékařství, pracoval jako praktický a oční lékař, pak psychiatrie. Od 1902 spolupracoval se SF, byl i prezidentem PA spol., ale nikdy nepodstoupil analýzu; v PA spol. skončil 1911 na základě hlasování členů, kteří nesouhlasili s jeho názory. SF ho pak nenáviděl. Od mládí se zajímal o chudobu a soc. nespravedlnost; obdivoval Marxe a socialismus; posléze znechucen praktikami v SSSR, ale socialismus neopustil. Na pol. shromáždění se setkal s ruskou revolucionářkou Raissou Epsteinovou; vzali se; byla mnohem radikálnější než on, trpěla výkyvy nálad Adlera, který se navíc plně věnoval své kariéře. Nakonec se ale dokázali snést a vychovali tři děti. Ve 20. letech založil Adler síť dětských poraden; ve 30. letech uzavřeny kvůli politickým změnám. Hodně přednášel, 1935 přestěhoval se do USA, 1937 zemřel při přednáškovém turné v Aberdeenu ve Skotsku.Některá díla: Člověk jaký jest – základy ind. psychologie; Umění rozumět; Psychologie dětí; Smysl života; Nadřazenost a pocit sounáležitostiNa rozdíl od PA zdůrazňoval začlenění člověka do společnosti, soc. determinanty O, schopnost čl. utvářet vl. osud.
Název indiv. P – z lat. individuum = nedělitelný > jednota O, z jejíž struktury pak vyplývá konzistentní a nedělitelný individuální životní styl.
Dynamika – čl. není ovládán vnitř. nebo vnějšími silami, ale snaží se o něco, pohybuje se k důležitým cílům. Veškeré chování je zaměřeno na cíl, takže při neurózách se ptá, co člověk tím či oním sleduje (např. enurézou, krádežemi, …).Člověk usiluje o překonání v dětství zakotvených pocitů méněcennosti a dosažení nadřazenosti; toto úsilí o nadřazenost je prospěšné pouze tehdy, když je sociálně zaměřeno; sebestřednost je regrese.
Životní styl – je tvořen systémem cílů, které si jedinec zvolil; abychom porozuměli chování člověka, musíme znát jím zvolené jedinečné cíle. AA zdůrazňoval vědomou dimenzi; nevědomí spojoval s neurotickým chováním.pocit sounáležitosti = cit pospolitosti = sociální cit = social interestSourozenecké pořadí – ukazatel budoucích postojů a vzorců chování dětí:

  • prvorozené dítě – nevýhoda – musí ustoupit ze středu dění, když se narodí druhé; pokud je to příliš brzy, trpí, cvičí se k osamělosti; pokud se na to může připravit, může to být přínos
  • druhé, prostřední děti – nemusejí snášet odstrčení; rodí se do vyvážené soc. situace; starší sourozenec je jim podnětem k většímu úsilí o úspěch; závodníci – stále spěchají, aby dohnali toho prvního
  • nejmladší děti – obvykle rozmazlovány; špatně si vytvářejí pocit sounáležitosti; spolu s nejstaršími dětmi náchylné k poruše přizpůsobení

Praktikoval v Prátru, někt. pacienti akrobaté > všiml si, že jejich tělesná síla často kompenzuje nějakou slabinu v organismu > teorie orgánové méněcennosti

pocity méněcennosti

  • malé dítě je slabé, závislé a trpí tím; má vrozeně méněcenné orgány a žlázy, což zesiluje normální pocit slabosti a bezmoci až do hluboce prožívaného pocitu méněcennosti
  • jejich příčina je fyziologická – slabost vlastního těla
  • příliš silné poc. méněcen. > komplex méněcennosti jako přehnaný pocit slabosti a nedostatečnosti; pak může rozvinou komplex nadřazenosti, moci – tendence přehánět své dovednosti (vychloubání, sarkasmy, arogance – nízké sebepřijetí řešeno ponižováním druhých)
  • slabost ztotožňoval s ženskostí či nedostatkem mužnosti; překonání slabosti slouží proces zvaný maskulinní protest; pak označoval jako vůli k moci a nakonec jako usilování o nadřazenost
  • základní motivační činitel v celém životě; podle AA je situace nedostatku v každém lidském projevu > pocit méněcennosti není jen pasivním prožíváním nějakého defektu, ale aktivizátorem chování pro dosažení zvolených cílů
  • jedinec chce méněcennost přeměnit na sit. dostatku, což dosahuje usilováním o nadřazenost
  • úsilí může mít zdravou nebo nezdravou povahu
  • dítě dosahuje jednotného vzorce svého chování do 5 let věku – úsilí o nadřazenost začíná velmi brzy; toto jednotné zaměření tvoří celistvou O strukturu – styl života


poruchy

  • rozmazlené dítě – zaručené výsadní místo bez vlastního přičinění; zájem věnuje sobě, neumí spolupracovat a nechápe ani nezbytnost spolupráce; v dospělosti mají pocit křivdy, tyranizují – buď přímo nebo za fasádou dobré vůle
  • zanedbávané nebo nechtěné dítě – neznají spolupráci ani lásku; život vnímají jako neg., jsou podezíravé a nedůvěřivé

dobře přizpůsobená osoba
•    vyvíjí se v dětství
•    zákl. znakem je soc. cit – „vidět očima druhé, slyšet ušima dr., cítit srdcem dr.“; spolupráce s druhými
•    v T AA posiloval soc. cit
•    zákl. práci odvádí matka – ona je první, komu dítě může věřit

Zdroj lidského úsilí – pocity méněcennosti; co je ale konečným cílem? Adler nejdříve myslel, že člověka ovládá agresivita, pak vůle po moci a nakonec přijal obecnější hledisko – usilování o nadřazenost – to je zákl. motivem, je vrozené a neoddělitelné od čl., musí být kultivováno.