Zkušenosti jsou personifikovány v rámci interpers. vztahů – v procesu personifikace se rozlišuje mezi já a ne-já. Podle toho, jak je dítě hodnoceno okolím, se vytváří dodatečná personifikace tzv. dobrého já, nebo špatného já.
Pokud dítěti toužícímu po něžnosti je tato odpírána, reaguje zklamáním, tzv. malevolentní transformací, z níž plyne hněvivá odezva.

Za první a klíčovou interpersonální zkušenost pokládal Sullivan kojení (jev „prsu v ústech“). Kojenec vnímá matčin prs různým způsobem – snadno dostupné mléko v dostatečném množství – dobrý a uspokojující prs; dostupné, málo – dobrý, neuspokojující; žádné mléko – špatný; dost mléka, ale poskytovaného úzkostnou osobou – tzv. zlý prs, který v kojenci vyvolává tenzi a může mít škodlivé účinky na vývoj dítěte.

Vývoj probíhá v šesti stadiích:

1. rané dětství (zkušenost s prsem v ústech, vznik personifikací, prototaxický modus)
2. vlastní dětství  (předškolní věk, dítě potřebuje kamarády, parataxické poznání, sublimace)
3. juvenilní období (interakce ve skupinách, pokračující socializace, syntaxické poznání)
4. preadolescence (potřebuje kamaráda – chum)
5. raná adolescence (heterosexuální zájmy, erotická přitažlivost druhých)
6. pozdní adolescence (vyzrání sexuálního chování, které se spojuje s potřebou intimity). Dosahuje se zralosti v oblasti sociální, sexuální i kognitivní a je vytvořen repertoár interpersonálních vztahů.

Podle Sullivana člověk směřuje ke stavu „absolutní euforie“ (protikladem je absolutní hrůza nebo abs. tenze), ale brání mu v tom tenze, vyvolávaná opomenutými potřeba nebo úzkostí. Dlouhodobé opomíjení potřeb vyvolává apatii, dlouhotrvající úzkost může vést k somnolentnímu odpoutání (usnutí, dospělý pomocí hypnotik).
Uspokojení potřeb a interpersonální bezpečí často nelze dosáhnout najednou – z toho vznikají tenze. Pokud při pokusu o uspokojení potřeby vyvolá dítě u dospělých negativní odezvu, naučí se utíkat z nich pomocí systému já, což je dynamismus, který pomáhá naučit se vyhýbání se zákazům a verbální techniky k okecávání. Jiným únikovým dynamismem je sublimace – posun ke společensky přijatelnější činnosti. Základní motivační silou je odstranění úzkosti – její míra závisí na druhu raných zkušeností.