Periferní nerv, elektroneurogram

Vývojová neurofyziologie IV

:: Podráždění

Povrchová membrána neuronu je specializovaná struktura zodpovědná za reakci neuronu na podnět. Funkční stav membrány je určen přítomností a množstvím iontových kanálů, které mohou být buď napěťově řízené nebo chemicky řízené.

V oblasti s převahou chemicky řízených iontových kanálů se membrána neřídí zákonem vše nebo nic; na dráždění odpovídá pomalou lokální změnou membránového potenciálu, která se jen málo šíří. Odpověď membrány v oblasti, kde převažují chemicky řízené iontové kanály, může být dvojí: depolarizace nebo hyperpolarizace.

Polarizací membrány za klidových podmínek je myšlen takový stav, kdy na membráně uvnitř buňky převažují záporně nabité ionty (anionty bílkovin), zatímco vně buňky převažují ionty kladně nabité (sodné kationty). Tento stav se označuje jako klidový membránový potenciál.

Jestliže místní depolarizace dosáhne tzv. spouštěcí úrovně, vybaví se na sousedním úseku neuronální membrány tzv. akční potenciál – tj. dojde k náhlé změně polarizace membrány (depolarizace), která se šíří po nervovém vlákně.

Chemicky řízené iontové kanály převládají v membráně dendritů a v místě nervosvalového spojení.


:: Vzruch

Pokud v membráně převládají napěťově řízené iontové kanály (hlavně v membráně axonu), je membrána drážditelná elektricky = napěťově řízené iontové kanály reagují na elektrický podnět. Membrána se řídí zákonem vše nebo nic, tzn. neuron buď reaguje vzruchem s maximální intenzitou nebo nereaguje vůbec.

Napěťově řízené iontové kanály převládají v membráně axonu a v membráně svalového vlákna s výjimkou nervosvalových zakončení. Vzruchy se šíří hlavně k dendritům jiných nervových buněk a k periferním zakončením v efektoru.

Vzruchy se šíří různou rychlostí; nejrychleji v tlustých nervových vláknech opatřených myelinovou pochvou rychlostí až 120 m/s, přičemž intenzity vzruchu se vzdáleností neubývá – tzv. šíření bez dekrementu – útlumu.

:: Periferní nerv

Funkční jednotkou periferního nervu je periferní nervové vlákno, které se skládá z axonu a pochvy. Podle druhu pochvy lze pak rozlišit na vlákna myelinizovaná (bílá) a nemyelinizovaná (šedá).

Přibližně 10 000 axonů se spojuje do svazečků – fasciklů. Jeden až sto fasciklů tvoří periferní nerv.

:: Elektroneurogram

Jak již bylo řečeno, jednotlivá nervová vlákna vedou vzruch různou rychlostí. Jestliže snímáme akční potenciál celého nervu – souhrnný akční potenciál, elektroneurogram, dostaneme křivku s několika charakteristickými vrcholy. Každá vlna odpovídá jednomu druhu nervových vláken. Např. vlákna typu A jsou  vlákna zprostředkující pohyby kosterních svalů a vedou rychlostí asi 70 – 120 m/s. Naproti tomu vlákna typu C jsou vlákna zprostředkující pocit tepla nebo bolesti a vedou rychlostí pouze 0,5 – 1 m/s.

:: Konvergence a divergence

Nervové buňky tvoří v CNS komplikovanou a mnohočetně propojenou síť. Procesy probíhající v této síti jsou podřízeny dvěma základním morfofunkčním principům – principům konvergence a divergence.

Divergenceaxony většiny neuronů se větví a rozbíhají – divergují – na značný počet neuronů. Z funkčního hlediska tedy vzruch přiváděný jedním axonem může vyvolat vzruchovou aktivitu ve více neuronech.

Konvergence – je charakterizována sbíháním několika výběžků do jednoho neuronu. Přívod vzruchů do neuronu je potom mnohonásobný.

Zdroj:
Josef Langmeier, Miloš Langmeier, Dana Krejčířová: Vývojová psychologie s úvodem do vývojové neurofyziologie. H&H, Praha 1998

online kurzy základů psychologie