:: Neuroglie

V okolí neuronů v CNS i PNS jsou buňky, které kromě podpůrné funkce (jsou jakousi kostrou nervové tkáně) zajišťují i výživu nervových buněk, chrání je a fagocytují (pohlcují) poškozené neurony – jsou to buňky gliové, čili neuroglie.

:: Synapse (česky zápoj)

Jako synapse se označují všechny funkční kontakty mezi membránami, z nichž alespoň jedna je neuronálního původního; prostřednictvím těchto kontaktů je možný přenos nervových vzruchů – synaptická transmise.

:: Chemické synapse

U člověka je synaptický přenos zprostředkován převážně chemickou cestou prostřednictvím specifické chemické látky zvané mediátor (transmitter) – tyto synapse se označují jako synapse chemické.

Do skupiny chemických synapsí patří také kontakt mezi axonem – motorickým nervovým vláknem a svalovým vláknem. Tento kontakt je označován jako nervosvalová ploténka.

Synapse je tvořena dvěma základními útvary – presynaptickým a postsynaptickým, které jsou odděleny úzkou synaptickou štěrbinou. Presynaptický útvar obsahuje především synaptické váčky. Poté, co vzruch dosáhne presynaptického útvaru, váčky se přesunou až splývají s presynaptickou membránou a je z nich uvolňován mediátor.

Po uvolnění ze synaptického váčku putuje mediátor synaptickou štěrbinou a váže se na receptor lokalizovaný na membráně postsynaptického útvaru. Vazba mediátoru na receptor vede ke změně prostupnosti jednotlivých iontových kanálů v membráně postsynaptického útvaru.

Podle typu uvolněného mediátoru (a funkčního typu synapse) dojde ke zvýšení propustnosti membrány pro sodík nebo pro draselné a chloridové ionty. Otevření Na+ kanálů vede k depolarizaci – snížení rozdílu elektrického potenciálu na obou stranách membrány. Tuto změnu potenciálu označujeme jako tzv. excitační postsynaptický potenciál (EPSP), který z funkčního hlediska charakterizuje excitační – budivou – synapsi. Při inhibiční – tlumivé – synapsi naopak vyvolá mediátor otevření Cl- a K+ kanálů a to vede k hyperpolarizaci (zvýšení rozdílu potenciálu), což se označuje jako inhibiční postsynaptický potenciál (IPSP).

Mediátory jsou tedy specifické látky, které na chemických synapsích zprostředkují přesně cíleně převod nervové aktivity humorální cestou (prostřednictvím receptorů na postsynaptické membráně). Mezi nejdůležitější mediátory patří např. acetylcholin, noradrenalin a dopamin.

K synaptogenezi – tvorbě synapsí – dochází vždy až po dosažení určité zralosti již diferencované nervové buňky. Při tvorbě synapsí obecně platí, že postsynaptický útvar je primárně pod presynaptickou kontrolou.

:: Hematoencefalická bariéra

Kinetiku přesunu látek z krve do CNS, z krve do mozkomíšního moku (likvoru), a též z likvoru do nervové tkáně zahrnujeme obecně pod pojem hematoencefalitická bariéra (doslova přehrada mezi mozkem a krví). Tento termín pak zahrnuje i transport látek opačným směrem, čili z mozku do krve.

:: Ontogenetický vývoj hematoencefalické bariéry

Systém kontroly kinetiky přesunu látek je pro funkční nevyzrálost v dětském věku prakticky neúčinný a v definitivní podobě je vytvořen až v dospělém organismu. V dětském věku je také přesun látek z krve do mozku rychlejší než v dospělosti. Nedokonalá regulace vede často k vyrovnání hladiny urč. látky v krvi a v mozku. (Např. při inkompatibilitě krve v Rh systému mezi matkou a současně při zvýšené prostupnosti hematoencefalické bariéry pro bilirubin se tento ukládá kolem mozkomíšního kmene a úmrtnost takto postižených novorozenců je vysoká.)