Viktor E. Frankl – logoterapie

seznam použitých zkratek

Viktor Emil Frankl (1905-1997)

logoterapie 1/2

shrnutí toho nejdůležitějšího:
člověk – jednotný, svobodný v rámci osudovosti
záleží na postojích
hledání smyslu – objevování, ne vynalézání
vykonání činu, prožití hodnoty, utrpením – tragická triáda
osobní povolání – každý jedinečné
noogenní neuróza, existenciální vakuum, nedělní neuróza

Životopis V. E. Frankla:

Narodil se ve Vídni v židovské rodině; už jako dítě sklony k introspekci, překvapoval hloubkou svých dotazů. Na stř. škole byl jeden z jeho spolužáků nalezen mrtev s Nietzscheho knihou u sebe – VEF docenil moc filozofických myšlenek a destruktivitu nihilismu. Byl v kontaktu s Freudem i Adlerem; po dokončení studia lékařství se věnoval psychiatrii; podle svých slov přestal poslouchat své učitele a naučil se naslouchat svým pacientům a učit se od nich.
Pracoval na Vídeňské klinice a v poradně pro mládež; v době velké nezaměstnanosti zjistil u klientů zajímavou věc – že totiž raději dělají zadarmo, hlavně když mají co dělat. V průběhu 2. sv. války nevyužil možnost vycestovat, zůstal s rodiči, dostal se do koncentračního tábora, kde se mu začaly rýsovat hlavní myšlenky logoterapie. Organizoval tajná setkání a přesvědčoval spoluvězně, že budou-li mít pro co žít, přežijí. Po osvobození zjistil, že jeho rodina nepřežila, nicméně opět začal pracovat a vystudoval filozofii; přednášel, psal, založil Rakouskou lékařskou společnost pro psychoterapii; dostal od vlády cenu za veřejné vzdělávání. Cestoval, přednášel; jeho američtí následovníci založili v Berkeley Logoterapeutický institut.Některá díla: Člověk Hledá smysl – úvod do logoterapie; Vůle ke smyslu, Lékařská péče o duši; … A přesto říci životu ano; Co v mých knihách neníLogoterapie má kořeny v existencialismu, fenomenologii a holismu. VEF se postavil proti Nietzscheho nihilismu (život nemá smysl) i proti Freudově „vůli ke slasti“ a Adlerově „vůli k moci“ svým pojetím – vůle ke smyslu. Logoterapie je někdy nazývána třetí školou vídeňské PT a těsně se v ní spojuje P s fil.

VEF se zabýval člověkem jako celkem. Lidská povaha je trojdimenzionální: 1) fyziologická, 2) psychologická, 3) noologická (noická) dimenze > ta se vztahuje k vůli ke smyslu. Logos – původně z řec., slovo, význam > VEF teorie O staví na neustálém hledání smyslu v různých situacích.

Člověk je svobodný, přestože není osvobozen od podmínek; může k nim ale zaujmout jakýkoli postoj – je na něm, zda se jim podrobí nebo nikoli. Individuální svoboda je omezena tzv. osudovostí; zdůrazňoval význam přítomných vjemů, ale akceptoval i vliv minulých zkušeností na současná rozhodnutí > lidská svoboda se může rozvíjet pouze v rámci osudu. Nepřijal fyziologický determinismus – volby jsou zapříčiněny, ale tím, kdo je provádí (Magda Arnoldová).

Opomíjení potřeb noologické dimenze působí problémy v samém jádru O; k uspokojení noických potřeb musí člověk uplatnit svou vůli ke smyslu. Pravá vůle ke smyslu není uspokojením jakéhosi pudu, nýbrž výsledkem svobodného rozhodnutí, které člověk učiní sám za sebe.
Na podporu existence vůle ke smyslu poukazuje na empirické výzkumy, které potvrdily, že člověk raději vykonává smysluplnou práci, než práci dobře placenou.

Každý o sobě rozhoduje sám a zodpovídá si za to, jak volí a realizuje svůj způsob života, svoji živ. cestu.

Hledání smyslu života je hlavní odpovědností každého čl.; smysl nelze do situace uměle vložit, je tam již přítomen a člověk jej musí objevit – smysl naší existence nevynalézáme, ale objevujeme. Situace se mění a s nimi se mění i jejich smysl, ale nikdy tam nechybí. Touha po odhalování a naplňování živ. smyslu je ústředním hybným činitelem p. Člověk nepotřebuje stav bez napětí, ale spíš usilování a zápasení o cíl, který je toho hoden; ne homeostáza, ale noodynamika – duchovní dynamika.
Smysl lze objevit vykonáním činu, prožitím hodnoty nebo utrpením.

vykonání činu

  • spadá sem veškeré konání; vše obsahuje skrytý smysl (tesař – pohled na výrobek, poctivé vložené úsilí; uklízečka – smysl v čistotě, která čeká na dalšího hotelového hosta)
  • naproti tomu čin, který je svou povahou cenný, se může stát nesmyslným, je-li vykonáván sebestředně, bez ohledu na druhé (umělec – maluje, co se prodává; soc. prac. – léčí si své sebevědomí)
  • smysluplné lidské dílo je zacíleno za hranice vlastního já; sebetranscendence přitom nevyžaduje hrdinské činy – každý zdánlivě bezvýznamný čin vykonaný s ohledem na druhé, se stává sebepřesahujícím, vpravdě lidským a smysluplným (podnětný dialog x řeč vedená za účelem sebevyjádření)

prožití hodnoty

  • opravdový lidský zážitek, který člověka obohacuje a povznáší (z um. díla, krásy přírody, lidského výkonu, …)
  • nejhodnotnějším zážitkem je podle VEF láska – zvyšuje vnímavost vůči plnosti hodnot
  • milenci, staří přátelé, rodiče-děti (filie), zduchovnělá láska člověka, který se oddal své službě (agapé)

utrpení

  • nevyhledáváme, ale je v každém životě
  • příležitost pro nejhlubší růst tragická triáda – utrpení, vina, smrt
  • je-li člověk vystaven situaci, z níž není úniku, má možnost naplnit nejhlubší smysl utrpení; nejvíc záleží na postoji, který k utrpení zaujme > hrdinou se stane, když své utrpení přemění v morální vítězství
  • Edith Weisskopfová-Joelsonová – nevyléčitelně nemocní a trpící v USA nedostanou šanci, aby mohli nést své utrpení hrdě (ne jako pokořující, ale jako zušlechťující), takže dotyčný je nejen nešťastný, ale ještě se stydí, že je nešťastný