C. R. Rogers – jevové pole a kongruence

seznam použitých zkratek

Carl Ransdom Rogers (1902-1987)

teorie já, fenomenologická teorie osobnosti, self teorie 2/2

jevové pole obsahuje

organismus

  • uspořádaný celek, psychofyzický základ prožívání (myšlení, touhy, emoce, …)
  • příjemce prožitků, místo tendence k aktualizaci, která se projevuje prostř. potřeb – potřeby jsou druhy fyziologické tenze; tenze podněcují chování k jejímu zmírnění a růstu

já – self

  • utváří se postupně v soc. <> a obsahuje potřebu prožívat sama sebe v souladu se sebepojetím, být kladně přijat druhými i sám sebou
  • self = sebepojetí – organizovaný gestalt; pojetí toho, jakou osobou dotyčný jed. je
  • vstupuje do vztahu k prožitkům, s nimiž činí následující: symbolizuje je (= uvědomuje si je) a přijímá je; popírá je, když svou skladbou neodpovídají já; symbolizuje je zkresleně – když jsou třeba introjekty od rodičů vnímány jako výsledek smyslového poznání
  • nalezení pravého já – těžké; znamená přestat se skrývat za klamy a předstírání a přiblížit se skutečnému obsahu prožívání
  • ideální já (chci být) a reálné já (jsem) > Rogers v klinické praxi používal pro zjištění podobnosti ideálního a reálného já Q-třídění
  • sebeúcta je dána vztahem mezi pojetím „já jsem“ a „já bych chtěl být“ – tedy do jaké míry se shoduje reálné a ideální já

> ve vývoji – často podmíněný vztah – specifikace, za jakých podmínek je dítě přijato, za jakých získá pozitivní vztah > to nevede k rozvoji plně fungující O
> bezvýhradný pozitivní vztah = respektuju tě a přijímám právě takového, jaký jsi, a právě proto, že jsi takový, jaký jsi; žádná „kdyby, ale, kromě …“

Duševní zdraví spočívá ve schopnosti asimilace (přijetí za své) všech organismických prožitků; přesně symbolizované prožitky jsou kongruentní. Popření – subcepce – vědomé nebo nevědomé poukazuje na duševní patologii. Čím více jsou prožitky ohrožující, tím je skladba já strnulejší – intrapersonální situace je char. rozporem mezi skutečnost prožívajícím organismem a sebepojetím.

Kongruence shoda mezi prožitky přítomnými v organismu a jejich symbolizací v já; přesná symbolizace bez zkreslení = kongruence mezi prožíváním a já. Inkongruence je naproti tomu nedostatek přesné symbolizace prožívání v já > rozpor mezi prožitky a jejich vnímáním. Zdraví = vysoká kongruence a naopak. Kongruence O psychologa je podmínkou úspěšné PT.

Sebepojetí = názor člověka na sebe sama (poz., neg., zhodnocující, znehodnocující, …), formováno rodiči. Nepodmíněné kladné přijetí dítěte rodiči podporuje utvář. zdravého sebepojetí, které se váže s vysokou mírou kongruence. Péče poskytovaná bez podmínek > dítě nemusí popírat své prožitky. Pokud musí popírat, snaží se přizpůsobit okolí namísto projevování vlastního já. Podle Rogerse má člověk usilovat také o bezpodmínečné kladné sebepřijetí.

Dobrý život = plné fungování osoby; je to proces, nikoli stav bytí, směřování, ne cíl. Směřování, které tvoří dobrý život, si organismus vybírá tehdy, má-li duševní svobodu zvolit si jakýkoli směr. Atributy dobrého života:

  • rostoucí otevřenost prožívání – nepopírat, nezkreslovat, přijímat, člověk není defenzivní
  • rostoucí existenciální kvalita žití – zkušenost není překrucována, člověk je účastníkem a pozorovatelem procesu prožívání, aniž by se snažil ovládat jej; já a osobnost se vynořují ze zkušenosti; žádné předsudky; flexibilita, adaptabilita
  • rostoucí důvěra v organismus – nechat se vést vlastním organismem, ne druhými lidmi; důvěra ve své zkušenosti jako validní zdroje info pro rozhodování
  • svoboda, nezávislost – pocit, že žiju, jak si přeju; není absolutní svoboda – čl. jer omezen vrozenými vlohami, soc. okolím a minulými zážitky
  • kreativita – produktivní nápady, plnohodnotní členové společnosti, tvořivá adaptace na měnící se podmínky
  • plnější fungování – osoba je otevřená vůči poznatkům, realistická, společenská, žije v přítomném okamžiku a těší se z toho

CRR měl asi hned po SF největší vliv na poradenskou a T praxi.

Wiiliam Stephenson – Q-třídění: balíček asi 40 lístků, na každém jednoduchém konstatování – např. jsem inteligentní, jsem agresivní, často se cítím na dně, … Třídí se do 7 kategorií od „nejvíce mně podobné“ přes „neutrální“ po „nejméně podobné“. Obvykle dvakrát – jednou k popisu self a pak k popisu ideálního self. Dalším opakování se pak sleduje účinnost T.