Carl Gustav Jung – analytická teorie

seznam použitých zkratek

Carl Gustav Jung (1875-1961)

analytická, komplexní teorie osobnosti 1/2

shrnutí toho nejdůležitějšího:
komplexní pohled; psyché je aktivní a celistvá
kolektivní, osobní nevědomí; Ego, bytostné já, archetypy, komplexy
persona, stín, animus a anima, bytostné já
osobní povolání; ne stádnost: individuace > sebeuskutečnění – stát se svobodnou, oddělenou a nedělitelnou bytostí
vývoj – celoživotní proces; první pol. ego, druhá bytostné já
typologie – intro- a extraverze; fce – rac.: myšlení, cítění, irac.: čití, intuice

 


Životopis C. G. Junga:

Byl Švýcar, narozen v Basileji, introvertovaný, osamělý, velmi nadaný; individualista, důkladný a pracovitý; jeho otec byl duchovním a to CGJ zajistilo pozici ve vážené společnosti. Věřil, že má tajné informace o budoucnu a že v něm existují dva rozdílní lidé. Na rozdíl od Freuda byl přijat veřejností a byl finančně nezávislý. 1907 se setkal se SF, stal se pro svůj nežidovský původ mluvčím PA; SF ho jmenoval svým nástupcem; 1910 se CGJ stal prvním prezidentem Mezinárodní PA asociace. 1913 mezi nimi klasický oidipský vztah, 1914 se rozešli a nikdy se již nesetkali. V letech 1923-31 si v Bollingenu postavil speciální dům ve stylu středověkého hradu bez plynu a elektřiny; Jung si tam svítil olejovými lampami a štípal dříví. Působil jako univerzitní profesor a klinik, denně si analyzoval své sny, podstupoval mučivé introspekce; hodně cestoval a studoval exotické kultury. Kromě psychologie byl vzdělán i ve filozofii, antropologii, historii, náboženství, mytologii a astrologii. Jeho teorie je obtížně pochopitelná, protože ji prostupuje jakési tajemno znemožňující snadné porozumění.

Některá díla: Analytická psychologie, její teorie a praxe, Duše moderního člověka, Člověk a duše, Výbory z díla, Vývoj osobnosti.

Jeho zákl. přínosem je komplexní pohled na psychiku a vývoj O, kterým inspiroval další badatele (ne způsob, kterým to sám řešil) a typologie O. Mnohé jeho pojmy nemohou být seriózně prozkoumány; sám CGJ byl skeptický vůči vědeckým metodám; pouze pomocí slovních asociací zkoumal komplexy a jinak hledal oporu pro své teorie ve snech, mýtech, legendách a folklóru.

O = psýché, je spíše aktivní než reaktivní a celistvá. Každý může vyjádřit svou jedinečnost vůči okolí, sex. pudy nejsou hlavními hybnými silami. CGJ kladl důraz na minulost, a to až do fylogenetické dimenze, nejen od fyzického vzniku člověka. Ovšem lidé jsou ovlivňováni jak svými minulými zážitky, tak svými aspiracemi do budoucna. Pro dosažení p zdraví je třeba integrovat všechny protichůdné síly v O do koherentního celku.

Nevědomí – kolektivní, osobní.
Za kritérium zralosti považoval stupeň sebeuskutečnění člověka – tím se řadí k fenomenologům a teoretikům já.
Duševní energii nazývá CGJ libidem, ovšem bez sexuální konotace; je to energie obecně.
Komplementárním protikladem k vědomí je nevědomí; nevědomí obsahuje neuvědomitelné obsahy, tj. obsahy nepřístupné pro ego – Ich.

kolektivní nevědomí:

  • to psýché zdědila (instinkty a archetypy)
  • společný jmenovatel všech lidí – tam jsme všichni stejní; nadindividuální zkušenost
  • poz. i neg. zkušenosti lidských i zvířecích předků člověka; možný zdroj moudrosti – ne ohrožení jako SF
  • archetypy (pojem převzat od křesťanského učence Augustina) – paobrazy; původní modely

archetypy

  • každý obsahuje jádro představy, vzorce chování (jako každá osa krystalu v sobě nese prvotvar krystalu)
  • predisponuje nás urč. způsobem vnímat, prožívat a reagovat; zděděná tendence odpovídat emotivně, kognitivně a behaviorálně na urč. zážitky nebo dojmy
  • zrcadlí se ve snech a v umění užívaných symbolech
  • např. narození a smrt, hrdina, velká matka, moudrý stařec
  • osamostatněné, nezávislé entity:
  • persona veřejná tvář; role; souvisí s principem společenského přijetí a osobní nezávislostí; umožní jedinci uchovat si svoji individualitu při podřizování se urč. požadavkům společnosti; maska k utváření dojmu a skrytí pravé povahy; je užitečná, ale jen pokud nenahradí vědomá rozhodnutí jedince přílišným konformismem – pak se stává povrchním a je oddělen od svých pravých citových zážitků
  • animus a anima – dvě modality téhož a. – žena v mužích (pasivita) a muž v ženách (asertivita) – pomáhá nám chápat a ocenit druhé pohlaví a uplatnit některé jeho znaky ve vlastním chování; nebezpečí je v tom, obrátí-li se archetyp ven a převládne – pak ztratí žena svoji ženskost, svou přizpůsobenou ženskou personu
  • stín – animální stránka; každý člověk nosí nátěr civilizace na zvířeti, které se v něm skrývá; odvrácená stránka vlastní povahy, také ovšem zdroj vitality, spontaneity a tvořivosti stín by měl být přijat jako součást povahy; člověk bez stínu ztrácí svoji celostnost, životnost
  • bytostné já – self – nejzákladnější archetyp, jádro O; primárním symbolem je mandala (magický kruh); zralé self nejdříve ve stř. věku, chce vytrvalost a moudrost

osobní nevědomí

  • získané, závislé na osobní historii jedince
  • vzniká ze zapomenutých, potlačených nebo vytěsněných zážitků a myšlenek, traumatických prožitků a smyslových vtisků, které nebyly natolik silné, aby byly vědomě registrovány
  • vyjevuje se ve snech a fantaziích

komplexy

  • v osobním nevědomí
  • zážitky jedince, které se vymkly kontrole a existují samostatně v temné obl. psyché
  • vznikají z významných a často traumatických zážitků; obvykle jeden takový zážitek přitáhne další podobné a tím síla komplexu vzrůstá > zážitky tvoří trsy
  • neukončené záležitosti často související se vztahy s důležitými druhými
  • některé ovládají jednání a determinují vnímání – komplex moci – osoba vynakládající libido na aktivity spjaté s mocí; pod. osoba ovládaná matkou, otcem, penězi, sexem…
  • nerozřešený – nebezpečný, rozřešený – prospěšný, např. nový náhled na život

Ego je vědomá mysl; zodpovídá za identitu jedince a jeho chování; jako velitel armády – velí. Samo ale nenabízí maximum, čeho člověk může dosáhnout – katalyzátorem osobního růstu je bytostné já. To zahrnuje vědomí i nevědomí a proto je osobností, jíž TAKÉ jsme. Je to základ, střed, který syntetizuje psyché a uchovává rovnováhu.

Každý má možnost uskutečnit své „osobní povolání“ – osvobodit se od stáda, vyhnout se tomu být masově produkovanou „normální osobou“.